Somálská krize

V roce 2004 se hlavní ozbrojení vůdci dohodli na vzniku prozatímní a mezinárodně uznané vlády. Ta však tolik potřebnou stabilitu nedokázala přinést; její autorita byla dokonce tak slabá, že si za své sídlo nezvolila metropoli Mogadišo, ale provinční město Baidoa.

Byla to právě slabost prozatímní vlády, co umožnilo vzestup Svazu islámských soudů. Předpokládá se, že prvními sponzory tohoto uskupení byli mocní obchodníci, pro jejichž byznys byla přetrvávající anarchie samozřejmě nežádoucí. Podle dalších ne zcela potvrzených zpráv pak Svaz hlavní finanční a vojenskou pomoc obdržel ze saudskoarabských, případně také eritrejských zdrojů. V červnu minulého roku se islamistům dokonce podařilo ovládnout Mogadišo. Na území pod svou kontrolou začal Svaz islámských soudů uplatňovat islámské právo šaría. To vedlo k občasným konfliktům, například k i u nás dobře známá příhodě, kdy bylo obyvatelům hlavního města znemožněno sledovat televizní přenosy z mistrovství světa ve fotbale. Přes to je ale skutečností, že většina obyvatel přijala nástup Svazu islámských soudů s úlevou. Po mnoha letech byl totiž nastolen pořádek, byť drsný a nekompromisní.

Prozatímní vláda byla mezitím izolována v Baidoje a zdálo se, že islamisté brzy zlikvidují i poslední zbytky jejího vlivu. Sousední Etiopie však pozorovala nárůst moci Svazu islámských soudů s narůstajícími obavami a už delší dobu zřejmě prozatímní vládě skrytě poskytovala vojenskou podporu. 24. prosince pak etiopská vojska zahájila útok, který měl za cíl prozatímní vládu podpořit. Výsledkem operace byla rychlá porážka islamistů a vstup vlády do hlavního města Mogadiša.

V našich médiích je Etiopie běžně označována za křesťanský stát. Ve skutečnosti se k tomuto náboženství hlásí zhruba padesát procent obyvatel, dalších asi čtyřicet procent vyznává islám. Země však nemusela čelit vážnějším náboženským svárům. A právě zde můžeme hledat jeden z důvodů etiopské intervence do somálského konfliktu: vláda premiéra Melese Zenawiho se obávala, že by ovládnutí sousedního Somálska islamisty mohlo mít vážné dopady na vnitroetiopskou situaci.

V tomto náhledu se jí dostalo plné podpory Spojených států amerických, které už delší dobu obviňovaly Svaz islámských soudů z napojení na teroristickou síť Al-Kajda. V etiopské a americké interpretaci tak hrozilo nebezpečí, že se ze Somálska stane základna džihádistů. Přestože tato tvrzení zatím nebylo možné plně prokázat, jisté informace o napojení somálských islamistů na teroristy se už objevily.

Jinou otázkou je však to, jaký bude další vývoj po etiopské intervenci. Tady nezbývá než konstatovat, že naděje na stabilizaci Somálska jsou více než chatrné. Somálci na Etiopany pohlížejí jako na tradiční nepřátele; obě země spolu ostatně v minulosti svedly už dvě války. Přítomnost etiopských vojsk je tak v Somálsku vnímána jako zřejmá agrese a okupace, což samozřejmě rozhodně nepřispěje k popularitě prozatímní vlády. Ta je však sama o sobě velmi slabá a bez etiopské pomoci se její pozice rychle zhroutí. Premiér Zenawi se však už nechal slyšet, že Addis Abeba rozhodně nehodlá v Somálsku své síly ponechat dlouhodobě. Variantou je rozmístění mírových sil Africké unie. Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN by mělo být na podporu prozatímní vlády vysláno 8.000 mužů, dosud však není jasné, které státy by mohly takovou pomoc poskytnout.

Její skutečná realizace by však každopádně zabrala několik měsíců, navíc nad možným zapojením mezinárodních sil do somálské krize visí varovné memento první poloviny devadesátých let, kdy neuspěly jednotky OSN vedené Spojenými státy. Představitelé Svazu islámských soudů se už přitom nechaly slyšet, že jejich hnutí zbraně nesloží a přejde ke guerillovému odporu. Existuje tak nebezpečí, že v zemi bude realizován neblahý irácký scénář.

To vše naznačuje, že poslední kapitola krvavého somálského dramatu ještě zdaleka nebyla napsána. Možnost, že by se tato nešťastná země vymanila z bludného kruhu občanské války a anarchie je i po posledním mocenském zvratu hodně vzdálená. Pokud by se naplnily katastrofické předpovědi, mohlo by navíc islamistické násilí zasáhnout i samotnou Etiopii, čehož by jistě neváhala využít sousední Eritrea, která má s Addis Abebou dlouhodobé spory. Ohrožena by tak mohla být křehká stabilita celé oblasti Afrického rohu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .