Sociální dávky zneužívají bohatí

Podporovat rodiny a šetřit na sociálních dávkách ovšem nejde najednou. Příklady o zneužívání dávek v hmotné nouzi mohou být pravdivé, ročně však jde jen o dvě miliardy korun ročně.

Na druhé straně podpora rodin ročně překračuje částku 40 miliard a to se do toho ještě nepočítá mateřská, výdaje na podporu v nezaměstnanosti dosahují dvaceti miliard. A to ještě raději necháme stranou částečné invalidní důchody, kde protečou další desítky miliard. Pokud se některé dávky zneužívají do té míry, že to zatěžuje státní rozpočet, pak jsou to právě zmíněné.

Diskuse na to, jak rodiny s malými dětmi zneužívají dávky, je prakticky vyloučena. O zneužívání se smí mluvit jen v případě nejnižších sociálních vrstev, budoucnosti našeho národa se to týkat nemůže. Proto je lepší zvolit termín, že dávky se nevydávají efektivně a promyšleně.
Ročně se utrácí přes padesát miliard za to, aby lidé zakládali rodiny a aby jejich děti měly zaručenu slušnou životní úroveň. Dělá se to všude na světě, ovšem Česko je v jednom ohledu výjimečné. Nikde na světě se podpora rodinám s malými dětmi nevyplácí tak dlouho na úrovni, která vysoce překračuje minimální mzdu. Přitom porodnost českých žen zdaleka nedosahuje úrovně, na jakou jsou zvyklí ve Švédsku, Nizozemsku nebo Francii, kde není podpora tak vysoká.

Chybu je snadné vystopovat. České dávky jsou tak vysoké, že se matkám nevyplatí první tři roky po narození dítěte chodit do práce. Pokud by třeba vzaly místo s hrubým platem 10 tisíc korun, zvýší se příjmy jejich rodiny jen o několik stovek. Při práci za 20 tisíc si polepší o sedm tisíc korun a to je teprve hranice, kdy má smysl uvažovat o práci, která nebude ztrátová pro rodinu, když do svých výdajů započte cestu do zaměstnání a hlídání dětí.
Takových pracovních míst je ovšem minimum, zvláště pro matky po mateřské. Dalo by se říct, že vlastně žádné nejsou. Není divu, že Česky s dětmi do tří let pracují nejméně ve všech vyspělých zemí. Do práce chodí jen každá osmá, v Holandsku ovšem tři ze čtyř.

Český stát tedy říká matkám ať si vyberou: dítě, nebo kariéra, nemůžete mít obojí. Tím odpadá značný podíl žen, které dají přednost kariéře a stát tak přichází o daňové příjmy. Čím víc platí, tím méně dostává.
Ještě dále od efektivity a dokonce blíže zneužívání je dávka zvaná příspěvek na bydlení. Vyplácí se od roku 2007 těm, kdo mají náklady na bydlení vyšší než třetina rodinných příjmů. Stojí za pozornost, že od roku 2007 výrazně ubylo sňatků – dokonce o pětinu. Důvod těžko může být jiný, než příspěvek na bydlení. Pokud mladí lidé spolu bydlí, mají jeden vážný důvod, proč neuzavřít svatbu. Sezdaní manželé s jedním dítětem mají o tři tisíce nižší sociální dávky, než když se sňatku vyhnou a partnerka se deklaruje jako osamělá živitelka. O tom, že rodiny této možnosti využívají, svědčí i fakt, že průběžně roste podíl dětí narozených mimo rodinu.

Další pozoruhodností systému je podpora v nezaměstnanosti. Dává možnost požádat o podporu ve výši poloviny platu, i když přitom zároveň beru odstupné od firmy. Propuštěným lidem se tak zvyšuje životní úroveň oproti situaci, kdy chodí do práce. Zároveň vzniká ohromný prostor pro zneužívání. Stačí, když se podnikatel domluví se zaměstnancem, že ho naoko propustí a zároveň ho zaměstná na dohodu o dílo. Na takového zaměstnance doplácí stát a zároveň od něj nedostane žádné pojistné.

Pokud se tedy efektivní systém sociální podpory pozná podle toho, že zaměstnaní lidé mají vyšší příjmy než ti, kteří nepracují, pak má podpora v nezaměstnanosti a nakonec i rodičovský příspěvek k efektivitě dost daleko. Češi si v mnoha ohledech ani neuvědomují, do jaké míry je systém nesmyslný, protože se obecně nemluví o tom, že za ženy na mateřské, anebo za nezaměstnané stát platí sociální i zdravotní pojištění.

Hledat zneužívání dávek tedy není obtížné, ovšem politické strany se do toho nechystají, naopak slibují, že dávky rodinám ještě zvýší. Nakonec se proti tomu ani nedá protestovat, když to k něčemu povede. Ovšem to by se nejdříve musel změnit současný sociální model, který nemá žádnou koncepci a některé nedostatky v chování společnosti buď uchovává, nebo přímo podněcuje.

Dalo by se nad tím mávnout rukou, protože rodiny peníze vždy nějak víceméně rozumně využijí. Ovšem nešvary se dají těžko přehlédnout na konci března, kdy se platí daně. Proč mám své peníze posílat lidem, kteří spolu žijí a naschvál se nevezmou, jen aby je dostali.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.