Slovensko-Pavol Rusko

Pokud je tedy pravda, že už není takovou sumou někomu zavázán. Slovní spojení "neuměl vysvětlit" je možná příliš ostré: Pavol Rusko poskytl veřejnosti postupně hned tři vysvětlení. Jejich první chybičkou ale bylo, že šlo o naprosto nijak nesouvisející verze. A tedy že nejméně dvě z nich byly výmyslem, ne-li prostě lží. A za druhé - každá verze obsahovala nějaké přiznání ministra k tomu, že se dopouští jednání, neslučitelného s postem ministra hospodářství. Tedy: buď že jako soukromá osoba chtěl vedle své funkce podnikat s dodavatelem svého resortu, a to s kapitálem, který i v přepočtu na českou měnu dosahuje výše 80ti milionů korun.

Nebo že pobírá dividendy z televize Markíza, ve které údajně svůj podíl prodal ještě před nástupem do veřejných funkcí. Nebo že disponuje prostředky v jiných firmách, které ale neuvedl ve svém majetkovém přiznání. A nebo že zkrátka lže jako když tiskne.

Na rozdíl od Grossova strýce Vika, který zase přehodil horký brambor na Rostislava Roda, v tomto případě klíčový svědek chybí. Podnikatel, jemuž ministr podepsal nešťastné směnky, navzdory svému mládí loni podlehl srdečnímu infarktu. Pro dva z vládních partnerů ve čtyrčlenné koalici ale už stejně není o čem svědčit ani co dodat. Ministr hospodářství by podle jejich názoru měl odstoupit už kvůli tomu, co řekl doposud, a žádná čtvrtá nebo pátá verze už je nezajímá.

Třetí vládní strana, jejímž je sám Pavol Rusko předsedou, se ale svého lídra v pondělí zastala a věří jeho vysvětlení, i když stále není jasné, která verze vlastně byla ta pravá. Zastání to bylo trochu vachrlaté, neboť ne všem členům předsednictva Ruskovy strany byl umožněn vstup na jednání. Kromě toho místopředsedové strany a poslanecký klub Ruska vyzvali, aby z křesla ministra odstoupil sám. Zbytek vedení ale nadále stojí za šéfem a už se mluví o možném rozkolu. Klíč k řešení má tedy v rukou premiér a zároveň lídr nejsilnější strany ve vládní čtyřce, Mikuláš Dzurinda. Ten může rozhodnout o odvolání ministra sám, byť samotný akt pak formálně provede hlava státu. Mimochodem, prezident Gašparovič se za celé dva týdny k problému nijak nevyjádřil. A zatím zarytě mlčí i premiér Dzurinda. Není to pro něj jednoduchá situace: kdyby příliš apeloval na Ruskovu demisi, možná by si voliči zvykli, že za některé hříchy se musí pykat a také odcházet z veřejných funkcí. A to by se pak musel hrůzou třást i Dzurinda, jehož strana nedávno za 50 miliónů korun podivně prodala nemovitost, kterou nabyla za zlomek této ceny. Přičemž kupcem byla osoba, spojená s velkou privatizací uplynulých měsíců.

Víc budeme vědět až za pár hodin, vládní koalice se teprve schází k jednání o svém problému.

Pointa příběhu je ale možná někde úplně jinde. Pavol Rusko se před několika dny sešel s předsedou stále silné, byť opoziční Lidové strany-HZDS Vladimírem Mečiarem. Setkání prý nesouviselo s aférou, ale kdo by dnes věřil těmto dvěma mistrům různých vysvětlení. Přitom má Mečiar možná v ruce něco ještě lepšího, než samotný premiér Dzurinda. Řekněme, že je to takový paklíč. Vláda je totiž už dlouhé měsíce menšinová. Nad vodou ji drží skupina nezávislých poslanců, mnohdy pocházejících z řad mečiarovců. A nejednou ve shodě s vládou hlasuje i celé HZDS. Cíl je jasný: uhájit zájmy minulé i současné vládní garnitury a nepustit ke korytu třetího, tedy alternativní opozici Roberta Fica. Dnes už se zkrátka na Slovensku neunášejí prezidentovy děti a stejně jako jinde ve střední Evropě už tam jde jen a jen o prachy.