Slovensko-maďarský tanec na ostří nože

Představme si jednání vrcholového představitele Slovenska s tamní samosprávou, samozřejmě ve slovenštině a představme si jej jak na místní návsi před shromážděním maďarských Slováku, občanů Maďarské republiky přednese projev rovněž slovensky, v němž odsoudí národností politiku maďarské vlády, odsoudí její netečnost k projevům maďarského nacionalizmu a maďarskému Národnímu shromáždění bude spílat za neochotu přijmout zákony na ochranu národnostních menšin v souladu se zavedenými standardy Evropské unie. Bylo by možné za těchto okolnosti návštěvu slovenského politika označit za soukromou ? Asi těžko. Odpověď z Budapeští by asi také nedala na sebe dlouho čekat. A zřejmě by to nebyla odpověď řečena decentně s diplomatickým servítkem u pusy. Říká se tomu zasahováni do vnitřních záležitostí suverénního státu, což bývá v jemné diplomatické mluvě označováno jako faux pas. Ve slovenském Komárně se ho před několika dny dopustil maďarský prezident Lászlo Sólyom. Dlouhodobě ochlazené maďarsko-slovenské vztahy se tím dostaly rovnou na bod mrazu, anebo chcete li maďarský politický čardáš a slovenský odzemek se dnes tancují na dobře nabroušeném ostří nože. Má to své příčiny a ty se nezrodily dnes ani včera.

Všeobecně se má za to, že maďarští političtí představitelé jsou obzvlášť hákliví a přecitlivělí na nedotknutelnost a suverenitu své země. Navíc emocionálně reagují na národní integritu otřesenou šokem z Trianonu. Jejím specifickým výrazem je "postavení" prezidenta či premiéra vlády jako prezidenta či premiéra všech Maďarů, tedy i těch, kteří žijí vně suverénní Maďarské republiky. V roce 2001 Orbánovou pravicovou vládou navržený a maďarským parlamentem přijatý Zákon o zahraničních Maďarech se stal formalizovanou podobou novodobého maďarského nacionalizmu. Zákon sice zcela vybočuje z národnostních standardů Evropské unie a je víc idealistickým gestem než prakticky užitečným, ale zasel semeno nedůvěry mezi politické reprezentace sousedů Maďarska. Po odchodu strany FIDESZ do opozice a přičiněním socialistických premiérů Mégyesiho a Gyurcsánya došlo sice k modifikaci zákona, k jeho únosnému změkčení, ale loňské podzimní pouliční bouře v Budapešti, v nichž demonstranti požadovali odstoupení premiéra Gyurcsánya a obnovení velikého Uherska, opět - a dlužno dodat- také právem zvýšili teplotu politiků a frekvenci ostrých slov především na druhé straně Dunaje, v Bratislavě.

Je všeobecné známé, že po loňských slovenských volbách si nová koaliční vláda premiéra Roberta Fica, jejíž součásti je i Slovenská národní Strana proslulého nacionalisty a verbálního "sprosťáka" Jána Sloty, vysloužila mezinárodní nedůvěru. Jejím nejostřejším aktem bylo pozastavení členství strany Směr-sociální demokracie ve Straně Evropských socialistů. Nutno ovšem říct, že manévrovací prostor nacionalistů je omezen a limitován body vládního programu a vůbec tak zatím nedošlo na Slotou verbálně avizovanou revizi práv slovenských Maďarů, na revizi jejích národního školství či národní kultury. A právě zde je jádro pudla. Letos na jaře zvolené nové vedení dnes opoziční Strany Maďarské koalice, reprezentované předsedou Pálem Csákym a místopředsedou pro strategii Miklósem Durayem se dopustilo omylu, když předpokládalo, že vytluče pro sebe politickou agendu s nemalým kapitálem při zúročení kroků Ficovi vlády směřujících k oslabení národnostních práv etnických Maďarů. Nestalo se tak. Robert Fico je dostatečně realistický politik na to, aby se těmto pastím vyhnul, neboť zná unijní prostředí a prostředí Rady Evropy, v niž několik let zastupoval Slovensko a dobře ví, že malá země je mnohem víc než velká vystavena riziku dvojího metru. Zejména pak v tématice práv národnostních menšin.

Nové vedení Strany Maďarské koalice ztracenou agendu "utlačované maďarské menšiny" hbitě nahradila agendou novou- Benešovými dekrety. Původní volání po jejích neplatnosti nahradila jemnějším hlasem volajícím po odškodnění obětí odsunu etnických Maďarů po druhé světové válce, po omluvě a nápravě křivd. Reakce Národní rady Slovenské republiky na sebe nenechala dlouho čekat. Před necelým měsícem přijali slovenští poslanci Deklaraci o platnosti, nezměnitelnosti a nedotknutelnosti Benešových dekretů. Dohoda o deklaraci byla učiněna napříč celým politickým spektrem, všemi slovenskými parlamentními stranami s výjimkou maďarské SMK.

V Budapešti byl na kobereček promptně pozván slovenský velvyslanec Migaš. Poslanci maďarského Národního shromáždění odvolali všechny pracovní schůzky se svými slovenskými protějšky. Vládní socialisti a opoziční FIDESZ společně proti deklaraci protestovali. Maďarští europoslanci se svým rozhořčením netajili v bruselských parlamentních kuloárech. Prezident Lászlo Sólyom emotivně řekl, že s nadějí podal ruku svému slovenskému protějšku a odpovědí byla slovenská facka. A právě panu Sólyomovi se před několika dny naskytla příležitost "facku" nečekaně rychle vrátit na soukromé návštěvě slovenského Komárna. V projevu k zahraničním Maďarům, tedy občanům Slovenské republiky odsoudil přijetí Deklarace a nedotknutelnosti Benešových dekretů, kritizoval poslance, představitele slovenské vlády a další orgány Slovenské republiky. Reakce slovenského premiéra Fica se dostavila okamžitě. Na zvláštní tiskové konferenci prohlásil, že si nepřeje aby se suverénní Slovensko stalo kolbištěm pro rozhádané maďarské politiky o to, kdo z nich je lepší Maďar. Rovněž prohlásil, že prezident Sólyom nepřípustným způsobem překročil rámec soukromé návštěvy a svým projevem v Komárně zasahoval do vnitřních záležitostí suverénního státu. Maďarským politikům bez výjimky vzkázal, že v budoucnosti budou odkázání do patřičných mezí.

Po ostré reakci premiéra Fica vzkázali maďarští politici do Bratislavy, že v soukromých návštěvách jižních území Slovenska budou pokračovat. Že to s pohrůžkou mysleli vážně prokázala o posledním víkendu předsedkyně parlamentu Katalin Sziliová. Místo oficiálního pozvání svého slovenského protějšku Pašky k návštěvě Prešova, upřednostnila paní Sziliová pozváni Csemadoku ,spolku Maďarů žijících na Slovensku a přijela na soukromou návštěvu Komárna. Zdržela se sice jakýchkoliv projevů, ale spolu s Pálem Csákym přihlížela odhalení památníků všem po válce odsunutým Maďarům.

Maďarský čardáš i slovenský odzemek jsou nesmírně vášnivé a temperamentní tance, ale tancovat je na ostří nože a doufat, že upadne ten druhý a podřízne se sám je cestou do pekel. Ptáme li se - kde je v mezinárodních vztazích hranice za niž se politické hrátky a schválnosti mění v promyšlené a cílené provokace, ptáme se legitimně a do Bratislavy a Budapeští bychom se měli ptát také z Prahy patřičně naléhavě. Odpověď by měli znát především oba socialističtí premiéři, slovenský Fico i maďarský Gyurcsány. Je na nich aby prokázali, že nejsou politici dvou znesvářených podunajských provincií a že sami nejsou politiky provinčními. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .