Slovenská ekonomika běží naplno

'To se to roste z nízkého základu', připomínají skeptikové a záhy doplňují, že dlouhodobě je toto tempo neudržitelné. Alespoň tu druhou ze zmíněných připomínek je nutno brát vážně. Dříve nebo později se Slovensko nutně stane takzvaně obětí vlastního úspěchu a už nebude moci ve stejné míře expandovat dále. Možnosti dalšího lákání zahraničního kapitálu například na nízké daně se vyčerpají tím, že nějaké daně se platit prostě musí. Bude se smrskávat plocha pro výstavbu obřích hal automobilek a také nemůže nijak prudce růst nabídka kvalifikované a přitom levné pracovní síly. Tím spíš, že díky výkonnosti a stoupajícímu kursu slovenské koruny už ani dnes není tak levná, jako byla včera.

Klesne-li výnosnost, odpluje navíc ze země část spekulativního kapitálu a ohromující čísla klesnou na úroveň eurozóny. V tom okamžiku by vlastně měla být slovenská ekonomika stabilnější a zdravější, než dnes, i když už nebude působit tak blyštivě. Je dobré ji proto nyní nepřeceňovat, aby příště nebyla neoprávněně podceněna. O to víc, že hospodářství pětimilionové země je vždy zranitelné. Počínaje možnými politicko-ekonomickými důsledky působení současné nebo kterékoliv příští vlády, přes případné otřesy na světovém trhu s energiemi a palivy až po globální vlivy vývoje světové ekonomiky.

Současná čísla ale mluví jasně. Slovensko v létě zaznamenalo meziroční růst hrubého domácího produktu o více než devět procent proti šesti až sedmi procentům většiny balkánských zemí nebo Ruska, kde se také dynamicky roste z nízkého základu. Méně než šestiprocentní český růst je v kontextu viditelně bohatší země vlastně mnohem lepší číslo. To ale Slovákům na optimismu neubírá. Indexy spotřebitelské důvěry, a to hned ze dvou různých zdrojů, hovoří o více než třech čtvrtinách lidí, kteří se nemají hůř, než loni. Téměř 40 procent hodnotí svou situaci jako stejně dobrou a dalších více než 40 procent dokonce jako lepší. V zemí, kde lidé rádi remcají by to byl úchvatný výsledek i kdybychom nevěděli, že loni mělo pocit zlepšení jen 20 procent dotázaných.

A ještě jeden důkaz: zadlužení domácností roste tak prudce, že národní banka dokonce nedávno vydala varování, aby si spotřebitelé i banky dobře spočítali, kam až mohou zajít a nezadělali si na finanční problémy v budoucnu. Je ale zřejmé, že v zemi panuje optimismus a Slováci převážně věří, že se budou mít i za rok stejně dobře nebo lépe a nebudou mít problém splácet půjčky nebo úvěry. Což samozřejmě není ve všech případech pravda, ale osobní finanční a lidské tragédie k tomuto byznysu bohužel patří vždy a všude. A objem peněz půjčených nejzranitelnějším vrstvám klientů zase stále není tak vysoký, aby jejich nesplácení mohlo zničehonic vážně ohrozit ekonomiku jako celek.

Optimismus je dán i pozitivním vývojem jednoho z klíčových měřítek ekonomického zdraví: míra nezaměstnanosti je těsně nad osmi procenty, zatímco ještě před rokem přesahovala deset procent. A to vše se daří při klesajícím zadlužení státního rozpočtu. Deficit je už nyní pod hranicí tří procent a v příštích letech má podle plánů nynější vlády dále klesat. Jako třešničku na dortu přidejme fakt, že inflace je na historickém minimu a země i zde vzorně plní maastrichtská kritéria pro brzké přijetí eura. Ale i kdyby do eurozóny nevstoupilo už za necelých 500 dní, jak plánuje, Slovensko tím prospívá hlavně samo sobě.

Jaká je tedy jeho ekonomická kondice? Tvrdit, že velice dobrá, by možná bylo příliš optimistické. Ale optimistická a nadějná, to by mohla být ta správná slova. Ta totiž nevylučují ani určitou citlivost a rizika, která všude číhají. Dobrou ilustrací tohoto tvrzení by mohla být struktura financí v penzijních správcovských společnostech, které až dvě třetiny svěřených peněz vložily do růstových fondů, které jsou dravé a výnosné, ale také rizikové a mohou se co chvíli propadnout do hluboké ztráty. Jen čtyři procenta jsou v konzervativních fondech se zaručeným, ale nízkým výnosem, který stěží vyrovná inflaci, a asi 30 procent majetku správci příštích penzí svěřují vyváženým fondům.

Jestli je tato struktura správná, nebo nikoli, by se znalostí dalších detailů mohli kvalifikovaně posoudit leda velcí machři světových burz. Nám stačí vědět, že tato struktura je správná, dokud vynáší, a začne být špatná, když správci peněz neodhadnou správný moment pro přelití části výnosů z rizikových do jistějších fondů. Tak nějak to vypadá i se slovenskou ekonomikou. Její rizika se dají odhadnout při znalosti příčin momentálních úspěchů. Už jen málokdo si dovoluje zpochybňovat, že je to důsledek reforem, i za cenu morálních kompromisů prosazených předešlou vládou Mikuláše Dzurindy. Ani nástup nové vlády nemohl dost dobře zastavit už rozjeté zahraniční investice, takže růst utěšeně pokračuje. A přes populistickou levicovou rétoriku nový premiér Robert Fico na podstatu reforem stále nesáhl, i když pár kosmetických změn přece jen udělal. A to znovu dalo za pravdu jeho předchůdci. Po loňském zrušení poplatků za návštěvu u lékaře se ordinace opět zaplnily lidmi, kteří si v podstatě jenom potřebují s někým popovídat a postěžovat si. Snížení poplatku za recepty mírně zvýšilo spotřebu léků a jejich ceny tak neklesly ani přes snížení DPH na léky, které ale připravilo státní kasu o pár miliard.

Kromě přehnaného optimismu obyvatel a případné spotřeby, rostoucí rychleji než výkonnost ekonomiky, tak největšími riziky pro slovenské hospodářství nadále zůstávají možné globální problémy a hlavně pak vlastní vláda. Premiér Fico zatím naštěstí nerealizoval téměř nic ze svých slibů a i když si stále pohrává s nápady na snižování sazby DPH u některých položek, rozdávání vánočních příspěvků a vyšší nedaňové odvody u lépe vydělávajících vrstev, jeho nezřízená touha co nejdříve zavést euro a trumfnout všechny sousedy má velký pozitivní důsledek: zatím se stále na slušných úrovních drží jak deficit, tak inflace. Stále je zde velké riziko, že si své nápady premiér nechá na dobu po vstupu do eurozóny. Pokud by ale měl rozum a také trochu globálně ekonomického štěstí, mohl by se stát slovenským Billem Clintonem a prostě jen nechat běžet dobře rozjetý stroj.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .