Slovenija gre naprej !

Slovenija gre naprej- česky Slovinsko jde vpřed. Tento fotbalový pokřik, kterým slovinští fanoušci tlačili v kvalifikaci svůj národní tým na mistrovství Evropy v roce 2000, měl více než jeden význam. Slovinci postoupili a střetli se v kopané s dalšími evropskými reprezentacemi. Slovenija gre naprej přijala ve své kampani v předminulých parlamentních volbách Liberálně demokratická strana současného prezidenta Janeze Drnovšeka. Liberálové tenkrát volby skutečně vyhráli a zmíněné heslo tak zaznamenalo další úspěch . Tempo diktované sloganem Slovinsko udrželo i dále, což se ukázalo 1. ledna přičleněním se k eurozóně jako třináctý stát. Země sice vstoupila do Evropské unie v roce 2004 spolu s dalšími devíti státy, ale bez nadsázky se dá říci, že tento malý post jugoslávský útvar byl před ostatními odpadlíky od bývalého východoevropského bloku vždy o krok vpředu. Když se rozpadla bývalá Jugoslávie, byla malá dvoumilionová země nejbohatší ze všech jejích republik. Cítila se poněkud okrádaná. Do celo jugoslávského rozpočtu totiž ze Slovinska putovalo na osobu jako z nejbohatší oblasti mnohem více zdrojů než například z hospodářsky zaostalejších Bosny a Srbska. I proto v roce 1990 většina občanů volila strany, které byly za vystoupení z jugoslávské federace.

Události šly později rychlým tempem. Zemský parlament nejprve v březnu roku 1990 vyhlásil ekonomickou nezávislost na jugoslávské federaci, o 4 měsíce později státní svrchovanost, i když ještě v rámci Jugoslávie, aby v červnu 1991 proklamoval úplnou nezávislost. Toto rozhodnutí sice vyvolalo boje mezi federální armádou a slovinskou Domobranou, ale ty trvaly na rozdíl od Chorvatska jen 8 dní a poté se jugoslávská vojska začala ze země stahovat.

To že Slovinsko jako první z postkomunistických zemí vstoupilo do eurozóny není až takové překvapení. Bylo totiž nejrozvinutější nejen v rámci bývalé Jugoslávie, ale i mezi všemi postkomunistickými zeměmi, které úspěšně završily evropskou integraci.

Průměrný plat tu byl na počátku devadesátých let v přepočtu 1500 marek, což byly třeba pro nás, obyvatelé bývalého Československa nepředstavitelné peníze.

Slovinské firmy jako Elan nebo Gorenje své výrobky poměrně úspěšně řadu let vyvážely na západoevropské trhy. I pozdější privatizace probíhala s mnohem menšími případy tunelování. Už proto, že podstatnou část podniků dostal k dispozici jejich původní management a zároveň byla po dlouhou doby omezena možnost privatizace zahraničními firmami, za což Slovinsko sklidilo svého času z Bruselu intenzivní kritiku. Nicméně podniky zůstaly v uvozovkách "doma" mnohem déle než v druhých reformních státech.

Slovinci se tedy s novým rokem opět ocitli krok před ostatními. I když poměrně dobře připraveni. Obchodníci už několik měsíců předem uváděly dvojí ceny, v eurech a tolarech. Těmi mohou obyvatelé Slovinska platit ještě 14 dní, než se do oběhu dostane potřebné množství euro hotovosti. Národní banka také předem poslala každé domácnosti informační materiály, aby se občané snad necítili zaskočeni. 58 procent z nich se zrušením tolaru a zavedením eura souhlasilo. U odpůrců nového platidla se částečně projevily obavy ze zvýšení cen. Jejich oprávněnost se ukáže během nejbližších měsíců.

Nebyli bychom v rozšiřující se jednotné Evropě, aby se zároveň neprojevila rivalita mezi jejími členy. Obyvatele rakouského Korutanska rozzlobila skutečnost, že jsou na slovinských euro mincích zobrazeny symboly, které za své považují obě země. Na dvaceticentovce se objevili bílí koně lipicáni. Jejich chov považují Rakušané za svůj, protože proslulosti dosáhl v érách Rakousko-Uherska. Rakušané se koncem 90.tých let dohodli s Itálií, že se unikátní lipicáni oficiálně stanou jejich majetkem. Obě staré členské země tak ignorovaly skutečnost, že se město Lipica, podle kterého získali koně své jméno, nachází na území dnešního Slovinska. To také zmíněnou rakousko-italskou smlouvu nikdy nepovažovalo za platnou.

Druhým jablkem sváru se stala pěticentovka. Na ní se zase objevil takzvaný princův kámen. Jde o trůn, na němž byli v 6. století korunováni panovníci státu Karantanie, který Slovinci považují za svou pravlast. Potíž je v tom, že jí území leží v dnešním Rakousku. A v Klagenfurtu, hlavním městě Korutanska, je zmíněná památka také uložena v městském muzeu.

Konflikt tentokráte asi nepůjde tak daleko jako kdysi spor mezi post jugoslávskou Makedonií a Řeckem. Obě země se totiž přely o podobu makedonských státních symbolů. Zobrazovaly totiž předměty, které jsou spojeny s egejskou Makedonií, která je součástí Řecka. To dokonce kvůli symbolům a názvu bývalé jugoslávské republiky Makedonie vyhlásilo Skopji blokádu. Makedonie musela později své státní symboly v uvozovkách "poupravit.

Ale zpátky do Slovinska. To je skutečně před ostatními stále o pomyslný krok vpředu. O evropské měně si například naše země může nechat, především kvůli deficitu veřejných financí, zatím jenom zdát. Klidní zase mohou být naši sportovní fanoušci. Navzdory heslu Slovenija gre naprej je podle žebříčku FIFA česká fotbalová reprezentace stále před tou slovinskou o více než krok napřed. A fotbal je v malých zemích jako Slovinsko ještě mnohem více, než pouhým sportem. Totiž faktorem, který zvláště u lidí neznalých zeměpisu, může zemi účinně zviditelnit. Pokud se její reprezentace probojuje na vrcholná mezinárodní klání.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .