Slova smrdutější než vepřín

Důvodem, proč se policie Ransdorfem vůbec zabývala, byl jeho dubnový výrok, ve kterém europoslanec doslovně řekl: "Jako historik vím, že se ohledně Letů bezuzdně lže. Žádný skutečný koncentrák tam nikdy nebyl."

Právě kvůli tomu novinář a bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl v květnu doručil tehdejší nejvyšší státní zástupkyni trestní oznámení na Miroslava Ransdorfa. Odvolal se přitom na paragraf 261a trestního zákona, podle něhož hrozí šest měsíců až tři roky vězení tomu, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti.

Trestání slov, i těch nejošklivějších, je vždy velmi ošidné. Hranice mezi ochranou oprávněných zájmů a omezováním svobody slova je příliš tenká a prokazování naplnění skutkové podstaty popsaného trestného činu moc složité. Že Miroslav Ransdorf nepůjde do vězení, je proto možná i dobře. Že o jeho nevině nerozhodl po veřejném jednání soud, ale policie, možná až tak dobré není, ale volání po přísných trestech není smyslem tohoto příspěvku. Problém je možná jinde: ve vlažném postoji české veřejnosti k takovým projevům kterých se v oné kauze dopustil nejen europoslanec Ransdorf, ale také prezident Václav Klaus, kterého Petr Uhl nežaloval jen kvůli vědomí imunity hlavy státu. Slova, přímo nebo nepřímo, vědomě nebo bezděky, ale přece jen zlehčující utrpení a smrt několika set lidí jsou totiž horší, než ten vepřín.

Farmu, vystavěnou před desítkami let komunisty na místě, které mělo být a dnes je místem pietním, nelze jen tak zbourat nebo přestěhovat. Že je to kontroverzní a nelehké téma, je nasnadě. A cennější, než faktický zásah, je možná jen ten postoj, projev dobré vůle a pochopení pro pocity bývalých vězňů tábora nebo pozůstalých, a nepřímo po celou romskou komunitu. Slova, na rozdíl od vepřína, hmotně vzato nic nestojí, lze je vyřknout v okamihu, lze je vysvětlit, uhladit nebo vzít zpět. Slova mají sílu ublížit, uškodit, šířit nenávist nebo jen lhostejnost, právě proto na ně pro extrémní případy pamatuje i trestní zákon. Jenomže právě proto, že pro zacházení se slovy nejsou nutné velké objemy peněz, spousta plánování ani logistiky, schvalovací procedury či územní plán, právě proto by měla být tato slova předmětem většího zájmu veřejnosti a právě zde by měla začínat náprava křivd minulých. Není dobré nutit Miroslava Ransdorfa ani Václava Klause, aby si mysleli, co si nemyslí, a už vůbec by nebylo šťastným řešením vynucovat si jejich projevy hrozbou vězení. Bylo by ale pro zdraví společnosti dobré dát jim najevo, že takovou hrou se slovíčky se dopouštějí čehosi přinejmenším nechutného, co zlehčuje zločiny nacismu, co upevňuje rasisty v jejich pokřivených názorech a co ve státě smrdí opravdu víc, než ten vepřín.

Proč hra se slovíčky? Čeština je jaksi málo citlivá na pojmenování táborů, které za II. světové války přinášely ponižování, zneužívání, utrpení, nemoc a smrt. Proto Ransdorf i Klaus mohou říkat, že romský tábor v Letech u Písku nebyl koncentračním táborem v tom smyslu, co si pod tím pojmem představujeme my. Pravdou je, že v mnoha jiných jazycích se takovým táborům, jakým byla například Osvětim, říká vyhlazovací, a tomu, co se nacházelo v Letech, by se říkalo tábor sběrný - neboli koncentrační. Pravdou je, že v češtině se pod pojmem koncentrák rozumí spíš to, co se nacházelo v Osvětimi. Ano, v tomto smyslu by to mohla být docela zajímavá akademická debata. Ale proč vlastně? Vždyť právě tím se odvádí pozornost od podstaty věci. Stejně jako dalšími úvahami obou jmenovaných pánů, že zde přece nebyly plynové komory ale lidé umírali pouze kvůli nevyhovujícím, zejména hygienickým podmínkám. Co už Ransdorf jako historik nedořekl, byla absurdně ubohá příčina těchto špatných podmínek: že podle všeho vedení tábora, zdůrazněme - české vedení tábora - si pro sebe ulejvalo potraviny, mýdlo a vůbec, co se dalo. Je tento důvod smrti několika set lidí snad jaksi humánnější, než nacisty striktně naplánované usmrcování v plynových komorách? Je omluvitelnější? Lze nad tím mávnout rukou, že šlo jen o nějaké asociální živly dopustivší se potulky? Vždyť to by už opravdu bylo schvalování romského holocaustu, i kdyby to byla do tečky pravda, což navíc není, protože mezi internovanými Romy byly také rodiny, etablované podle všech pravidel většinové společnosti a provinivší se pouze fyziognomickými znaky, na základě kterých je nacistický režim, v tomto případě za pomoci Čechů, šoupnul do sběrného tábora a posléze poslal na smrt, pokud nezahynuli již zde nebo cestou.

Je možná dobré, že Miroslava Ransdorfa nepošle nikdo do vězení. Je ale určitě špatné, že kromě Romů a hrstky aktivistů nechávají tato slova naprostou většinu veřejnosti tak netečnou a chladnou. Na začátku každého velkého zla je lhostejnost k jeho banálním drobným projevům.