Slavná Pocahontas i po staletích formuje představy Západu o indiánech
Od smrti Pocahontas uplynulo 400 let. Mýty o této mladé indiánce ale dodnes formují představu Západu o původních národech. O životě historické Pocahontas a o romantizované legendě, která provází její jméno, se rozepisují server televize Al-Džazíra a americký magazín Atlantic.
Pocahontas patří k nejznámějším příslušníkům indiánských kmenů v dějinách, její současní potomci o ni ale zájem neprojevují. Výročí její smrti si připomněli lidé ve Spojených státech i v anglickém městě Gravesend, kde je pohřbena.
V indiánské rezervaci Pamunkey se žádné oslavy nekonaly. „Pro nás mnoho neznamená,“ říká náčelník dnes asi stočlenného kmene Robert Gray a dodává: „Pokud lidé chtějí uctívat mýtus, tak ať ho uctívají.“
Koloniální propaganda
Podle všeobecně rozšířené legendy zachránila asi jedenáctiletá Pocahontas život zajatému anglickému kolonistovi Johnu Smithovi tím, že položila hlavu na jeho hruď, když se ho její otec, náčelník kmene, chystal popravit. Romantizovaný příběh o hrdinském činu mladé indiánky, o její cestě přes Atlantik, sňatku s Angličanem Johnem Rolfem a údajné konverzi ke křesťanství se staly součástí podmanivého kulturního narativu, který pomohl šířit bílé koloniální zájmy.
Ověřených faktů o životě historické Pocahontas je velmi málo. Jisté je tolik, že se vdala za kolonistu Rolfa a měla s ním syna. V roce 1614 odjeli do Anglie propagovat severoamerickou kolonii mezi investory v Londýně. Jediné známé vyobrazení ukazuje Pocahontas jako typickou „civilizovanou divošku“ lákající Angličany na cestu do Nového světa za novými příležitostmi, čteme na serveru Al-Džazíra.
Křesťanská princezna? Těžko
Důkazy o její konverzi ke křesťanství ale chybí. Pokud vůbec projevila zájem o náboženství kolonistů, mohlo to být ve snaze diplomaticky zprostředkovat vztahy mezi nově příchozími a původním obyvatelstvem a hájit přitom zájmy vlastních lidí, podotýká server časopisu Atlantic. Navíc v sedmnáctém století bylo jméno Pocahontas mezi příslušníky jejího kmene běžné.
Sám John Smith se o Pocahontas v prvních zprávách z Virginie nezmiňuje. Přikrášlený příběh o jejich setkání sepsal až v době, kdy Pocahontas připlula do Anglie, kde získala popularitu jako „indiánská princezna“.
Ačkoliv historikové prakticky od počátku zpochybňovali věrohodnost jeho verze, Smith dal vyprávěním vzniknout legendě, která dodnes ovlivňuje západní pohled na indiány, píše magazín Atlantic.
Dějinný odkaz mladé hrdinky je z pohledu původních obyvatel severoamerického kontinentu problematický. Nejen proto, že Pocahontas symbolizuje jednotu mezi indiánskými kmeny a kolonisty, kteří nakonec zanechali zemi zdecimovanou. Také proto, že nabízí bílým Američanům způsob, jak šikovně zamést pod koberec brutální minulost a nepříjemnou současnost, čteme na serveru televize Al-Džazíra.
Pocahontas jako nadávka
Mezi bílými Američany převládá pocit, že vykořisťování, kolonizace a genocida původních kmenů jsou záležitostí dávné minulosti. Z pohledu indiánů ale útlak přetrvává dodnes. Výročí smrti Pocahontas přichází ve chvíli, kdy siouxský kmen v indiánské rezervaci Standing Rock prohrává mnohaměsíční boj proti stavbě ropovodu Dakota Access na jejich území a kdy prezident Trump používá její jméno, Pocahontas, jako nadávku.
Idealizovaný příběh mladé ženy z počátku sedmnáctého století se stal předlohou pro evropské a bílé-americké ztvárnění indiánů. Příslušníci domorodých kmenů se objevili v mnoha knihách a filmech, zpravidla ale jen jako kulisy v rozsáhlejším dramatu kolonializace v Severní Americe.
Indiánské postavy se objevují v necelém jednom procentu hollywoodských filmů, o přístupu lidí indiánského původu k filmovým řemeslům nemluvě. Filmů nahlížejících na dějiny indiánských kmenů z jejich vlastní perspektivy je málo. Není tedy divu, že postava Pocahontas stále tak silně rezonuje. Snaha indiánských tvůrců napravit pokřivený obraz se musí potýkat se čtyři sta let trvající nadvládou legendy o Pocahontas.
Ve městě Gravesend, místě posledního odpočinku Pocahontas, se letos konají kulturní akce připomínající její osud a odkaz. Více než historickou Pocahontas oslavují Angličané postavu disneyovských pohádek, upozorňují indiánská média a kritizují oslavy za šíření historických nepřesností.
Propastně rozdílné pohledy na Pocahontas naznačují, že má-li být nejslavnější postavou indiánských dějin, která zároveň není postavou nejhůře uchopenou, budou muset Evropané a bílí Američané svůj pohled na ni výrazně změnit, uzavírá americký časopis Atlantic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
