Škrty v České televizi
Česká televize včera uveřejnila dlouhý seznam pořadů, které příští rok zmizí z obrazovky. Jedná se o poutavé čtení. S výjimkou lidí, kterým k televizní spokojenosti stačí estrády a telenovely, si každý v tom seznamu najde pár pořadů, které měl rád. Důvodem velkého škrtání, po kterém bude následovat také propouštění stovek zaměstnanců, je finanční tíseň.
Veřejnoprávní televize vyčerpala svůj rezervní fond a v letošním roce jí údajně hrozí až tří set milionová ztráta. Viníkem deficitu ovšem není pouze Česká televize. Při rostoucích nákladech a stagnujících příjmech nemá vedení veřejnoprávní instituce jinou možnost, než škrtat. Ve skutečnosti ovšem v programu škrtá sněmovna, která si nenašla čas na projednání novely zákona, kterou měl být o dvacet korun zvýšen koncesionářský poplatek a z jednoho procenta na tři zvýšen limit pro vysílání reklamy. Poslanci odložili debatu o zmíněné novele až na únor příštího roku poté, co byli z obrazovky neuctivě přirovnáni k termitům, kteří budují svá sídla analogicky s tím, jak si naši zákonodárci počínají v Praze na Malé straně.
Nedostatek poslaneckého smyslu pro černý humor může mít zajímavé důsledky. Místo zrušených pořadů může veřejnoprávní televize vysílat brak, kterým nebude provokovat vrchnost a navíc zvýší sledovanost. Lze si ovšem také představit, že se naopak pro velký úspěch více zaměří na srovnávání stylu politických prominentů s návyky různých mravenců a jiných živočichů. Taková reality show by nebyla drahá a dobře by naplnila veřejnoprávní poslání České televize. O lidech pověřených spravováním věcí veřejných například pořádně nevíme, jak jim fungují jejich firmy, anebo se kterými lobbisty se radí jak hlasovat. Třeba se to teď změní.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
