Skalní malby v Austrálii
Umění je jedním z hlavních zdrojů informací o dějinách Austrálie, jehož prostřednictvím se můžeme dozvědět více o rozmanité a dynamické kultuře, která ho vytvořila. Umění je chápáno jako projev tvořivých sil Snění (viz článek) a slouží k vyjádření individuální a skupinové identity. Oživuje minulost a činí ji relevantní pro současnost, zároveň ale také reaguje na nové události. Domorodé australské umění zachycuje nejstarší dějiny i dobu následující po britské kolonizaci v roce 1788.
Domorodí Australané nepoužívali písmo a všechny znalosti důležité pro přežití byly dlouho předávány pouze ústně. Aby si je lidé snadněji zapamatovali a uchovali je tak i pro příští generace, začali svá sdělení kreslit na různé skalní převisy a do jeskyní, kde byly jejich výtvory chráněny před vlivy okolního prostředí. K výrobě barev používali především přírodní hlinky (červená a žlutá), kaolin (bílá) a dřevěné uhlí (černá).
Malby na skalách zobrazují mnohá dnes již vyhynulá zvířata. Dále se z nich můžeme například dozvědět, jak vypadají stopy nejrůznějších zvířat, jak na ně udělat past a jak je ulovit. Varují také před oblastmi, které střeží zlí duchové. Malby tím, že naznačují vzájemné vztahy mezi živočichy, rostlinami a jejich prostředím, v podstatě dokládají první náznaky ekologického myšlení.
U raného umění je obtížné určit dobu, kdy vzniklo. Barvy se mohly odřít a reliéfy vyhladit, takže je možné, že domorodí Australané vytvářeli umění už od svého příchodu do Austrálie. Podle některých datovacích odhadů jsou nejstarší skalní malby na severu Arnhemské země až 40 000 let staré. Pro srovnání uveďme, že nástěnné malby v jeskyni Altamira vznikly přibližně před 15 000 lety.
Mezi nejstarší malby patří otisky rukou či svazků trávy namočených v barvě. Postupně malby nabývaly na složitosti a začala se na nich objevovat zvířata, duchové a lidé. Ještě pozdější malby znázorňují postavy v pohybu, různé činnosti i vzájemné vztahy mezi vyobrazenými objekty. Postavy jsou většinou do detailu propracované. Lidé se na nich objevují jako lovci, případně jako účastníci rituálu, je známo i několik maleb bojových scén.
Když se po konci poslední doby ledové začala zvedat hladina moří, postupně se námětem maleb stávali i různí mořští živočichové. Přibližně před šesti tisíci lety se poprvé na stěnách objevily malby duhového hada, protáhlého stvoření, které v sobě zahrnuje znaky mnoha různých zvířat. Dnes je duhový had spojován s obřady plodnosti a s obřady, na nichž se setkávají domorodé komunity ze vzdálených oblastí Austrálie, aby vykonaly společný náboženský obřad, sjednaly svatbu nebo urovnaly vzájemné spory a posílili tak vzájemné vazby.
Australské domorodé umění proslavily i tzv. rentgenové malby, které kromě vnějších obrysů těla zobrazují i vnitřní orgány a kostru. Někdy jsou tyto vnitřní struktury naznačeny pouze pomocí geometrických vzorů, jindy jsou zpracovány detailněji. Tento styl, který se objevil až později, představuje unikátní pojetí reality s podrobnou a hlubokou znalostí znázorňovaného objektu.
Tradiční umění Austrálie v současnosti patří mezi velmi žádané položky ve sbírkách světových muzeí a galerií a mnoho domorodých umělců vytváří svá díla přímo pro ně. Obrazy dnes sice malují na plátno, tradiční motivy z dávné doby však přetrvávají.
Další článek Jany Šafaříkové o současné situaci domorodců a o jejich neoficiální ambasádě v Canbeře zde najdete v pátek 18. 7. Přečtěte si taky její příspěvky Austrálie a Songlines, Snění australských domorodců a Austrálie a didgeridoo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
