Sjezd sociální demokracie

Navíc mu sociální demokraté opakovaně vyjadřují podporu, především na půdě poslaneckého klubu. A ten je z ústavního hlediska pro budoucnost Grossova kabinetu de facto nejdůležitější. Za premiéra se staví dokonce i ti, kteří by včele strany rádi viděli Grossova rivala Zdeňka Škromacha. Tvrdí totiž, že pro ČSSD by bylo výhodné následovat německý model a mít Škromacha předsedou sociální demokracie a Grosse i nadále premiérem. Pokud nechtějí způsobit odchod ČSSD do opozice, nemají vlastně na vybranou. Česká ústava hovoří jednoznačně - pád premiéra znamená pád celé vlády. Tím by sociální demokraté riskovali, že do hry vstoupí president a pověří jednáním o sestavení nové vlády někoho jiného, než sociálního demokrata. Takže z tohoto úhlu pohledu není volba šéfa strany pro další existenci vlády pod taktovkou ČSSD až tak důležitá.

Sociální demokraté moc dobře vědí, že svůj pobyt u moci musí i nadále spojit se Stanislavem Grossem. A protože nechtějí volby předčasné, musí Grosse jako premiéra podporovat až do konce řádného volebního období. Klidně i v menšinové vládě společně s unionisty, případně sami. Vzhledem k počtu ministerských křesel obsazených ostatními koaličními partnery by nově zrekonstruovaná vláda podle všeho nemusela bezpodmínečně žádat sněmovnu o vyslovení důvěry. Pro opačný postup, tedy pro vyslovení nedůvěry, by se musel najít minimálně sto jeden poslanec. A to není příliš pravděpodobné. Soudě alespoň podle výroků komunistů, že v této hře nechtějí hrát podle not občanských demokratů. Takže po velikonočním sjezdu sociální demokracie se mohou sice občanští demokraté, případně i lidovci pokusit vyslovit Grossovu kabinetu nedůvěru. Neměli by však pro ni získat potřebnou podporu.

Jak už je pro sociální demokracii příznačné, její vláda může být nejvíce ohrožena právě ze strany ČSSD. Do médií totiž pronikly informace, že někteří ministři zvažují demisi, a to v případě, že by menšinový kabinet závisel na podpoře komunistů. Rezignace ministrů za KDU-ČSL, Unii svobody i sociální demokracii by pak mohla oprávněně vyvolat diskusi, zda jde pouze o rekonstrukci kabinetu, nebo zda lze hovořit o pádu celé vlády. O tom, že by k podobnému kroku potřebovali sociálně demokratičtí ministři pořádnou porci odvahy, nejlépe vypovídá atmosféra z jednání poslaneckého klubu. Na něm se o demisi uvažující ministři dostali do palby ostré kritiky. Podle deníku Právo byli dokonce počastováni doporučením, aby drželi hubu a krok. A protože reakcí na tato hrubá slova byl potlesk, je pravděpodobné, že sociální demokraté vyvinou maximální úsilí, aby podobné choutky ministry rychle přešly. Vzhledem k tomu, že ekonomika vykazuje příznivá čísla a že by Česká republika měla rozhodnout o osudu nové ústavy Evropské unie, nemuselo by být pokračování vlády pod taktovkou Stanislava Grosse tragédií. Samozřejmě za předpokladu, že se kabinet nestane rukojmím komunistů a jejich extrémně levicových ekonomických experimentů a že v sociální demokracii i po sjezdu bude převažovat Sobotkův pohled na ekonomiku nad Škromachovým.

Už dnes je totiž patrné, že ať Grossova aféra vyústí v jakýkoli konec, politická kultura v této zemi se výrazně nezmění. Vždyť ani ostatní politické strany nečiní nic proto, aby v jejich vedení nebyli lidé spjatí s pochybnostmi kolem čistoty nabytí soukromého majetku.