Situace na české pravici

7. březen 2003

Budu nadstranický prezident, slíbil dnes Václav Klaus při své inauguraci ve Vladislavském sále Pražského Hradu. Je slušné mu to věřit. Nakonec by si to přáli i straníci ODS. Přesto nestrannost se od něho neočekává, nebyla by ani na místě. Země bude mít k levicové vládě pravicového prezidenta a bylo by pokrytectvím se tvářit, že takové partnerství není úplně zvláštního druhu.

Podle politoložky Kláry Vlachové není důvod obávat se konfliktů, protože vztahy mezi prezidentem a vládou upravuje Ústava. Také lze očekávat, že Klaus, dlouholetý straník, bude respektovat autonomii stran i jejich vliv na vnitřní politiku. Přesto je téměř jisté, že nový prezident bude vetovat některé, především sociální a ekonomické zákony. Vždy tím vystaví zkoušce pevnost vládní koalice, která ho bude muset přehlasovat všemi svými sto jedna hlasy.

Něco takového není možné pravicovému prezidentovy vyčítat. Naopak, lze to v odůvodněných případech chválit a podporovat, vždyť i tím se bude otevírat v českých poměrech tolik potřebná veřejná debata. Nástup Klause na Hrad tak znamená novou šanci pro českou pravici po dvojích prohraných volbách do Sněmovny. Má to ale omezení, že Klaus může jen brzdit návnady levicových ministrů i zákonodárců. Prostor prosazovat vlastní myšlenky nedostane, i kdyby nějaký program vytvořil. Klausův prezidentský triumf přesto naznačuje další možnosti pro znovuzrození české pravice.

Vláda ztratila prezidentské volby neschopností dohodnout se včas na jednom kandidátovi, nahrála tak Občanské demokratické straně na smeč a ta dokázala příznivé možnosti využít. Stejně tak může pravice využít další slabosti současné vlády. Kdo odhlédne od operativních nezbytností, jakými byly povodně, schválení rozpočtu, summit NATO a Kodaňská konference Evropské unie, může s klidem říci, kromě toho vláda ještě neudělala nic. Rostoucí nezaměstnanost připomíná nebezpečný trend na pracovním trhu. Deficit veřejných rozpočtů je neúnosný a návrh na jeho reformu s dílny ministra financí vláda zpochybnila.

Důchodový účet se neustále propadá do dluhů a debata o tom, jak ho zachránit, ještě neopustila brány Ministerstva práce a sociálních věcí. Ministři financí a pro místní rozvoj se nemohou stále dohodnout, jakým způsobem postupovat při deregulaci nájemného bydlení. Velký brambor zadlužených nemocnic přehodila ministryně zdravotnictví krajům, aby to nějak bez peněz vyřešily samy. Jistě by šlo pokračovat, třeba úvahami o vojenském resortu a přípravě legislativy pro veřejnoprávní média a ptát se ministrů, proč ani devátý měsíc po volbách nejsou vidět žádné výsledky.

Šlo by spekulovat také o tom, že vláda především škrty v sociálním resortu, od důchodu přes sociální dávky k chráněnému bydlení, ani udělat nechce. Nebo chce tak málo, že všechny diskuse s úsměvem zablokuje obávaný resortní ministr Zdeněk Škromach. Důsledkem bude, že důvěru ve vládu neztratí jen občané, ale také experti, kteří o reformních návrzích zatím jen diskutují. Zde je příležitost pro ODS. Jako opoziční strana nemá velké možnosti získat odbornou podporu a její stínoví ministři obvykle jen povrchně glosují chování vlády.

Pokud vláda ani rok po svém zvolení s nějakou reformou nezačne, mohou Klausovi dědicové odborníky oslovit a požádat je, aby svými studiemi připravili program budoucí vládě, kterou po příštích volbách do Sněmovny bez pochyby vytvoří pravice. Stačí jen se rozhodnout a začít něco dělat. Politici ODS tedy mají šanci na další smeč už v příštích měsících. Klaus ve svém nadšení pro prezidentskou funkci ukázal, jak je třeba se do rány opřít.

autor: Petr Holub
Spustit audio