Situace kolem Severní Koreje

26. březen 2003

Možnost, že se Severní Korea na nějaký čas zdrží provokativních gest, kterými přiživuje už pět měsíců trvající krizi kolem svého jaderného programu, se ukázala jako skutečně čistě teoretická. Navzdory probíhajícím vojenským operacím v Iráku nebo lépe řečeno právě kvůli nim, Severní Korea nepřestává vybírat z poměrně široké škály prostředků, kterými na sebe upoutává pozornost. Posledním z nich je středeční oznámení Severní Koreje, že nebude pokračovat v pravidelných rozhovorech, které se uskutečňují v demilitarizované zóně podél hranice mezi oběma korejskými státy.

Jednání mezi severokorejskými a americkými důstojníky reprezentujícími zároveň OSN, probíhaly nejčastěji na úrovni plukovníků. Tématem rozhovorů byly konkrétní problémy, související s bezpečnostním režimem kolem hranice. Důležitý,především symbolický význam těmto jednáním dodávala jejich pravidelnost a fakt, že probíhaly i v dobách zvýšeného napětí na Korejském poloostrově. Navíc šlo o rozhovory mezi představiteli dvou států, které od skončení korejské války neudržují diplomatické styky.

Severní Korea svůj krok zdůvodnila tím, že Spojené státy pod záminkou pravidelných vojenských cvičení s Jižní Koreou posilují svou vojenskou přítomnost v oblasti s cílem, cituji: ?realizovat krok za krokem svůj záměr preventivně zaútočit na Korejskou lidově demokratickou republiku?. Konec citátu. Komuniké zveřejněné státní tiskovou agenturou KCNA výslovně zmiňuje americkou válečnou loď Carl Winson, několik stíhacích bombardérů F 117 Stealth a peruť stíhacích letounů F 15.

Ještě před zahájením vojenských cvičení s Jižní Koreou Spojené státy rozhodly posílit své ozbrojené síly na ostrově Guam. Dvanáct bombardérů B 1 a stejný počet bombardérů B 52 jsou podle pozorovatelů zřejmým poselstvím Washingtonu, že navzdory intervenci v Iráku Spojené státy nepřestávají sledovat bezpečnostní situaci v oblasti. Ta je hodně napjatá od loňského října kdy Severní Korea přiznala, že navzdory dohodám z roku 1994 tajně pokračuje ve svém jaderném programu.

Následovala série jednostranných kroků, jako vyhoštění nukleárních inspektorů OSN, odstoupení od smlouvy o nešíření jaderných zbraní či obnovení provozu v jaderném zařízení v Jongbjonu. To vše s cílem přimět Spojené státy k zahájení bilaterálních rozhovorů. Od nich si Pchjongjang slibuje hospodářskou pomoc a písemné bezpečnostní záruky. Dosavadní reakce Spojených států lze shrnout jako vyčkávání. Washington rozhovory nevylučuje, avšak připadají pro něj v úvahu pouze na širší mezinárodní bázi.

Nejpravděpodobnější vývoj příštích dnů a týdnů by podle všeho měl být variací na stejné téma. Dalším nátlakovým prostředkem Severní Koreje by mohla být zkouška raket dlouhého doletu. Pchjongjang by tak porušil dobrovolné moratorium, jehož prodloužení oznámil v září loňského roku, tedy měsíc před vypuknutím nynější krize. Dobrou záminkou by pro Severní Koreu mohlo být na pátek ohlášené vypuštění dvou japonských špionážních družic. Ty by měly Tokiu poprvé v historii umožnit vlastní sledování vojenských aktivit Severní Koreje. Připomeňme, že Severní Korea před pěti lety Japonce šokovala testem rakety Taepodong 2, která přeletěla nad japonským územím a dopadla do moře. Severní Korea tehdy tvrdila, že šlo o neúspěšný pokus o vyslání vlastní družice do kosmu.

Fakt, že Severní Korea konfrontační styl politiky zjevně nehodlá opustit, komplikuje život novému prezidentovi sousední Jižní Koreje. Ro Mu-hjong v úterý v parlamentu neuspěl s návrhem na vyslání sedmi set vojenských lékařů a techniků na pomoc spojeneckým jednotkám, bojujícím v Iráku. Parlament zjevně pod tlakem silného protiamerického cítění především mezi mladšími generacemi Jihokorejců, návrh překvapivě neschválil a to přesto, že vojáci by se vlastních bojových operací přímo neúčastnili.

Prezident hodlá stejný návrh v parlamentu předložit znovu. Tvrdí, že vyslání vojenských expertů do oblasti Perského zálivu je v národním zájmu, neboť prý zlepší pozice Jižní Koreje v jednání se Spojenými státy. Podle prezidenta je třeba zahraničně politické otázky řešit realisticky s ohledem na to, jak mohou ovlivnit snahu o mírové urovnání krize, kolem severokorejského jaderného programu. Nemalá část jihokorejské veřejnosti i většina zákonodárců se však prozatím - alespoň pokud jde o zásah v Iráku - zdá být názorově blíže Severní Koreji, než vlastnímu prezidentovi.

autor: Bohumil Šrajer
Spustit audio