Silná EU
Americký prezident si přeje silnou Evropskou unii. Tak to alespoň včera řekl jménem Američanů na pravidelném summitu EU - USA. Silnou Evropskou unii si jistě přeje i Evropská unie, nicméně zatím to vypadá, že rozšiřováním politicky slábne.
Jako šibeniční humor působí včerejší komentář lucemburského ministra zemědělství k jednomyslné shodě na pravidlech čerpání peněz na rozvoj venkova. Rada pro zemědělství a rybolov podle něj "předvedla, že Evropa je ještě schopna důležitých rozhodnutí". Ve skutečnosti se ministři zemědělství EU domluvili na pravidlech dělení kůže medvěda, který nebyl tři dny před tím uloven na summitu premiérů a prezidentů. Neúspěch jednání o rozpočtu prohloubil krizi EU natolik, že to nemůže zahladit shoda zemědělských ministrů ani evropsko-americký summit. Bush to s námi samozřejmě myslí dobře. Chce silnou Evropu jako partnera při šíření svobody, demokracie, bezpečnosti a prosperity ve světě.
Potíž je v tom, že místo jednoho partnera jich má pětadvacet a z nich mnohé, kteří na šíření čehokoli mají pramalý zájem a sledují spíše své vlastní než společné evropské či euroatlantické cíle. Silnou Evropu si zkrátka může Bush právě jenom přát. Jiná věc je, že v něčem je pro Američany výhodná právě Evropa slabá. Nedá se s ní sice domluvit, ale tím pádem ani není nezbytné se s ní domlouvat. Evropa jako protiváha amerického vlivu je fikce. Nelze říct, co je evropským zájmem, evropskou prioritou, není jasné, co je evropskou politikou. Za takové situace ovlivňují běh světa americké zájmy, americké priority a americká politika. Může nám to v některých případech vadit, můžeme se rozčilovat, ale určitě se nemůžeme divit. Jsme to my, dá-li se tedy říct, že jsme, kdo si koleduje o malér.
