Šílené krávy a ostrov blažených

21. listopad 2000

Ruku do ohně by dal ředitel Státní veterinární správy Josef Holešovský za to, že je hovězí na českém trhu v pořádku. Tak to alespoň formuloval v úterý v poledne v Radiožurnálu v reakci na zprávy, že veterináři zakázali dovoz hovězího a živočišných krmiv z Francie a Portugalska ve snaze ochránit domácí spotřebitele před zavlečením tzv. nemoci šílených krav, která se může přenést na lidi v podobě nové variace smrtelné Kreutzfeld-Jakobovy nemoci.

Podle mluvčího veterinární správy Josefa Dubna jde prý stejně jen o akt "předběžné opatrnosti", protože možnost nakažení masem vykrmeným živočišným krmivem z dovozu je u nás údajně nulová.

Slova tohoto druhu připomínají situaci v Británii před deseti lety: také tam hlavní hygienici tvrdili, že hovězí je bezpečné a ministr zemědělství se svou malou dcerkou demonstrativně pojídal hamburgery před televizními kamerami. Jeden z tehdejších hygieniků, Sir Kenneth Calman, který chlácholil spotřebitele ještě v roce 1993, ovšem o pět let později, když mrtvých byly už desítky, takže se nedalo mluvit o nahodilých jednotlivých případech, bohorovně prohlásil, že jeho ujišťování o bezpečnosti hovězího prý samozřejmě neznamenalo, že by tím vylučoval jakékoli riziko.

Ještě v polovině 90. let, kdy v Británii zemřel devatenáctiletý Stephen Churchil na novou variantu Kreutzfeld-Jakobovy nemoci, o níž se předpokládá, že se může šířit z nervových tkání nakaženého skotu, a kdy se západní Evropou začala šířit panika, tvářila se ČR jako by byla ostrovem blažených milovníků bifteků. Státní veterinární správa tehdy tvrdila, že se do ČR žádný hovězí dobytek až na pár exemplářů Highland-skotu z Velké Británie nedováží.

Teoreticky by prý čeští zemědělci měli možnost nakupovat tam pro svá stáda telata do půl roku věku, ale prakticky to prý stejně nedělají. Co se do země dostane, musí se vykázat zemí původu, což je na hranicích kontrolováno. Totéž platí pro řetězce, jako je MacDonalds. Především ale bylo v té době domácího hovězího na trhu habaděj, takže proč by se dováželo.

Po pěti letech otevřeného trhu je situace v ČR očividně odlišná: Maso z vlastních zásob zřejmě došlo anebo se zdá být nákupčím moc drahé. Jenom od ledna do září letošního roku vyvezly členské země EU do ČR celkem 316 tun živého skotu, z toho 4,6 tuny z Francie. Kostní moučky bylo do ČR v tomto období importováno podle údajů v Hospodářských novinách přes 31 tisíc tun, z toho z Francie 1403 tuny.

V ČR platí sice už do roku 1991 zákaz krmení přežvýkavců kostní moučkou savců, ale pro výkrm prasat a drůbeže se používá dál. Přitom vědí odborníci už od roku 1990, že se BSE v laboratoři dá přenést i na prase.

Generelní zákaz této komponenty do krmiv všech hospodářských zvířat vyhlásila Francie teprve před nedávnem, poté, co se zjistilo, že se do tamních supermarketů dostalo potenciálně nakažené hovězí. Teď se snaží přesvědčit ostatní členy EU, aby se připojili. Její ministři zemědělství se zatím rozhodli rozšířit od příštího roku povinné testování na nemoc šílených krav BSE a zamýšlejí od července 2001 testovat generelně všechen dobytek, určený ke konzumaci.

To bude nákladná záležitost a je otázka, jestli se jí vyděšení spotřebitelé nechají uchlácholit. Ačkoliv pasy pro hovězí dobytek byly zavedeny už před čtyřmi lety a v každém supermarketu v západní Evropě se lze ve vystaveném certifikátu na vlastní oči přesvědčit, odkud maso pochází, dávají zákazníci často přednost výrobkům místních řezníků a sedláků, jejichž stáda jsou zaručeně zdravá.

Anonymita velkochovů, velkojatek a hypermarketů v tomto kontextu prostě už sama o sobě žádnou velkou důvěru nevzbuzuje.

Jakékoli ujišťování zhora tamní veřejnost kriticky reflektuje a nedá se jen tak uchlácholit. To není šíření paniky, nýbrž vědomí, že za vlastní život a zdraví je konec konců odpovědný každý sám.

ČRo 6 / RSE 21. listopadu 2000 rse@cro.cz

Spustit audio

Více z pořadu