Sezname, otevři se

V roce 1986 podepsal jako právník českobudějovické firmy Sfinx závazek ke spolupráci se Státní bezpečností, a poté s touto institucí až do listopadových dnů 1989 čile spolupracoval. Začátkem devadesátých let pak, jako mnoho jiných, vyhrál Vojtěch Filip soudní spor s ministerstvem vnitra. Podle rozsudku s StB nespolupracoval vědomě.

Jistě, takhle to dopadlo v nepřeberné řadě podobných soudních sporů. Scénář je podobný, jen s malými variacemi: buď se najde nějaká formální chyba v estébáckých spisech, nebo se nikdo na nic nepamatuje, nebo se neuzná nějaký druh důkazu, nebo si svědci vzpomenou, že to bylo jinak. Ani se člověku nechce vzpomínat, jak na to, kolikrát podobnou formulaci slyšel, tak na to, ve spojení s jakými jmény z politického, kulturního, sportovního, veřejného či osobního života.

Ovšem pro spoluobčany, kteří mají zájem o to, aby se dozvěděli obecně nijak neprospěšnou pravdu tu existuje možnost nahlédnout do dokumentů StB.

Jsou volně přístupné - proto například může středeční Mladá fronta Dnes volně citovat z toho o poslanci a místopředsedovi Poslanecké sněmovny Filipovi. Stejně volně si může každý občan procházet tyhle volné spisy o kde kom, kdyby si ovšem, jak jinak, chtěl přivodit setrvalou nevolnost. Nic jiného totiž s naší minulostí dělat nejde.

Nějakou zvláštní, ale možná, že až zase ne tolik zvláštní shodou okolností se přihodilo, že tento estébácký aspekt naší společné a nedávné minulosti nehraje téměř žádnou roli v těch nejdůležitějších oblastech života státu. Ono to není jen v té samotné možnosti probírat se volně volně přístupnými svazky StB.

Pro šťouravější povahy je tu například možnost dobrat se, pomocí internetového vyhledávání, netušených a prakticky neuvěřitelných souvislostí.

Vzhledem k tomu, jak často se člověk může v běžném životě setkat například se slovním spojením "střet zájmů" a jeho důsledky, je nanejvýš pozoruhodné, jaká jména se a v jakém spojení objevují, porovnají-li se spisy bývalé Státní bezpečnosti a dnešní Obchodní rejstřík.

Zvědavec může objevit téměř nekonečnou a nekonečně propletenou síť nejen firem s těmi nejzvučnějšími jmény, ale též bizardních (nejspíš nefunkčních) "eseróček", stejně tak jako řadu renomovaných nadací a podobných uskupení. A tím vším procházejí jak všeobecně známá jména, tak také řada jmen, která jsou "známá" jen v jistých speciálních případech a do toho všeho jsou vhodně, hustě a neustále vetkána jména spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti. Přesnější obraz krajiny po bitvě - podle mého - už existovat nemůže. Tenhle obrázek vypovídá o tom, o čem se v projevech například bývalého prezidenta Václava Havla hovořilo jako (necituji ten výraz úplně přesně) o podivuhodných propletencích ekonomických a politických skupin. A je zajímavé, že po tomhle prezidentovi už o těchto věcech nějak nikdo z významnějších politických představitelů nemluví. Čím to asi bude?

Nejspíš se vysvětlení ani hledat nechce. Vycházelo by to pro nějaké upřímné snahy o vybudování méně profízlované, méně klientilistické společnosti asi dost bídně.

Ale nevadí. Podívejme se kolem sebe za hranice a uvidíme řadu krásných a funkčních příkladů, jak příkladně si mohou stát spolky, když svou někdejší temnou minulost vhodně přetaví v altruistické činy pro společnost.

Takže nám zbývá jen doufat, že se i my dočkáme nějakých těch celospolečenských a altruistických činů od našich domácích lidí s temnou minulostí.