Sesuv půdního podloží?

Nu, a můj špatný odhad spočíval v očekávání, že se to brzy nějak "vyvrbí" a že za rok (možná za půl) už o tom nebudeme vědět. Chyba lávky!

Dnes mi připadáme jako obyvatelé domu, jehož podloží se dává nečekaně do pohybu. Nebo jako posádka lodi (navíc dosti rozhádaná), zatímco loď se ocitla v moci vodních proudů, o nichž předtím nikdo z posádky pořádně nevěděl. Dnes si už nemyslím, že za rok o tom nebudeme vědět. Je totiž možné, že jsme se ocitli na křižovatce, z níž se vydáme jiným směrem, než byl ten dosavadní. Jen nevím, jakým.

Připomnělo se mi podobenství starořeckého filozofa Platona o jeskyni. V ní sedí lidé a dívají se na stěnu, na niž se promítají stíny jakéhosi dění, které probíhá za jejich zády. To dění oni nevidí, sedí k němu zády. Sledují pouze stínohru na protilehlé stěně. - To, co říkají a dělají poslanci, ministři, jak to prezentují média a jak na to reagují nálady veřejnosti, to jsou ty stíny. Co však je tím děním tam vzadu, anebo spíše v hloubi? Těžká otázka.

Nezdá se mi, že by byly hybnými silami současné české politiky třeba rozpačité Topolánkovy improvizace, Paroubkova pomstychtivá zaťatost, ukvapené kroky provizorních ministrů z ODS nebo stupňující se mezistranická zášť apod. To vše jistě ve hře je a zvyšuje to její otáčky. Jsou to samozřejmě projevy boje o moc, to je ale nedostatečné vysvětlení. Boj o moc je přece součástí každé politiky. I té slušné. Proč je ale ten, jehož jsme právě svědky, tak zavile nekompromisní a ve svých důsledcích tak destruktivní? Napadá mě toto:

Je to boj o obsazení pozic, které se uvolnily zánikem mocenského monopolu KSČ. Zdá se totiž, že polistopadová proměna společnosti, jíž říkáme pyšně "transformace", byla velmi povrchní. Struktury a funkce institucí se dotkla jen málo. I společenské vědomí, včetně toho právního, se příliš nezměnilo. I veřejnost si uchovává představu, že tady jsme MY, prakticky bez vlivu, a tam jsou ONI, kteří vládnou. Pravda, tehdy vládla jen jedna strana, její monopol byl zakotven v ústavě. Teď je jich víc, přesněji řečeno dvě, ale jejich představa o tom, jak taková strana funguje a jaký je mechanismus vládnutí, je stále poplatná modelu, který vštěpovala nejméně dvěma generacím - předlistopadová KSČ. To ona zavedla tu aroganci moci, účelovou nepravdivost, machiavelismus, klientelismus a bohužel i propojení s polosvětem, v němž vládne nezákonnost.

Nu, a politické elity, které se nám vyprofilovaly během bezmála 17 let, se chovají podle tohoto převzatého modelu, protože nedovedou jinak. Budují své hrady. Bojují o vliv v médiích, o pozice ve velkopodnicích se státní účastí, v administrativě, v policii a zpravodajských službách, v samosprávě atd., atd. Vždyť i KSČ měla všude své lidi. Naše elity to vnímají jako boj o přežití. Proto ta jeho úpornost a nesmlouvavost. - A to vše před zraky veřejnosti, zainteresované jen divácky, ale jinak neangažované. Dodejme: veřejnosti, která se potřebných změn spíše obává, a proto slyší na sliby, třeba i plané.

Červnové volby se staly impulsem, který nečekaně odhalil, že to tak dál nejde. Lépe řečeno, že by to tak dál jít nemělo.Budeme totiž možná svědky snahy vrátit běh věcí do starých kolejí. Ale to už se asi nepovede. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .