Seriál Hra o trůny trhá rekordy

Od svého debutu v roce 2011 si seriál založený na fantasy románech amerického spisovatele George Martina získal značnou oblibu a rostoucí základnu fanoušků, mezi které údajně patří i americký prezident Barack Obama.

Nová řada seriálu diváky opět zavádí do magického světa draků, čarodějnic a nadpřirozených ledových stvoření. Ale fantazijní kontinent Západozemí není tak docela vymyšlený – se svými rytíři a feudálními pány se jeho prostředí podobá středověké realitě, píše server LiveScience.

Martin, autor románové ságy Píseň ohně a ledu, na níž je seriál postaven, sám říká, že si vzal inspiraci z jistých historických událostí včetně anglické války růží. A diváci oceňují, jak se seriál „drží reality“, byť je značně brutální. Jak blízko je tedy svět Hry o trůny skutečnému středověku?

V některých bodech naprosto, uvádějí experti. Jedním dechem ale dodávají, že opravdová středověká Evropa byla mnohem nudnější a také méně brutální než Západozemí. Byla i mnohem více sevřená náboženstvím, když katolická církev pronikala do každého aspektu života.

Nejprve jedna poznámka: středověk je zhruba definován jako období mezi pádem Říše římské v roce 476 a protestantskou reformací, která začala v roce 1517 a skončila kolem roku 1648. A byť se historici přou o přesné datování toho, odkud a kam sahá středověk, 1000 let je dlouhá doba a Evropa je velký prostor, proto je těžké „středověké časy“ jakkoli zobecňovat.

S ohledem na to se Martinovi podařilo velmi zdařile zachytit část středověké reality, říká Kelly DeVries, americký historik a odborník na středověk z Marylandské univerzity. „Zbraně a brnění jsou tu správně vylíčeny,“ dodává. Moderní filmaři podle něj obvykle v bitvách sahají po okázalém stínání hlav a usekávání končetin meči. Ale středověké brnění odvádělo dobrou službu při ochraně před tehdejšími zbraněmi, tvrdí DeVries.

Také kuše a luky tehdy byly mnohem méně přesné, než jak se objevuje na plátně. A cílená trefa hledím přílby do oka, která je na plátně či obrazovce tak oblíbená, by byla přinejmenším velkou náhodou. „Lidé na bitevním poli umírali na vykrvácení,“ dodává. Tehdejší zbraně jen velmi zřídka zasáhly tak důležitý orgán, aby člověka okamžitě zabily.

Martin má od historiků také pochvalu za to, že zobrazuje středověk jako mnohem násilnější svět než ten, který obývají dnešní diváci. „Je určitě pravda, že počet vražd v přepočtu na počet obyvatel byl velmi vysoký. A je také pravdou, že se většina lidí setkala s nějakým druhem násilného divadla v každodenním životě. Běžné byly například veřejné popravy.“

Záběr ze seriálu HBO Hra o trůny|foto: YouTube. com

A příšerná byla i spravedlnost, dodává citovaný historik. V jednom případě byla žena shledána vinnou, že jiného člověka ubodala k smrti. Jejím trestem bylo – ubodání stejným počtem ran, kolik jich sama zasadila své oběti. Zemřela po prvních bodnutích, ale kati dál bodali do jejího těla, dokud nedosáhli správného počtu.

Život ve středověku ovšem nejspíš nebyl tak hrozný, jak zobrazuje válkou sužované Západozemí. „Máme spoustu záznamů o tom, jak se lidé dokázali bavit, jak se opíjeli, pořádali slavnosti. Běžný život byl prostý a ne moc vzrušující, o zábavu a únik od tvrdé reality se postaraly svátky a denní mše,“ osvětluje DeVries.

Během válek pochopitelně nebyly časy nikterak růžové. Ale i tehdy, když se feudální pánové navzájem bili kvůli území, obvykle se snažili z bojů vynechat venkovany a jejich farmy. „Když se snažíte ovládnout nějaké území, nechcete na něm zlikvidovat všechny budoucí ekonomické možnosti,“ soudí DeVries. „A bitvy byly mnohem častěji vedeny tak, aby se protivník dal na útěk, než aby byl zcela zmasakrován, jak to předvádí několik bitev ve Hře o trůny.“

Zpracováno ze zahraničního tisku.