Sepište závěť. Bez příbuzných bude dědit stát, nabádá šéf kampaně Závěť pomáhá
„Prvním místem, kde by se téma závěti mělo otevírat, je rodina,“ říká šéf kampaně Závěť pomáhá Jan Gregor. „To, jak chci naložit se svým majetkem, je citlivé téma, a to zdaleka ne jen pro rodinu, ale i pro lidi staršího věku. Protože je téma smrti ve společnosti tabuizované, tak když na to ten starý člověk odvahu najde, setká se s reakcí, že tady přece ještě dlouho bude a rodina zavede řeč na jiné téma.“
„Všichni se smrti přirozeně bojíme – je ale velice ozdravující, pokud si vytvoříme bezpečné prostředí, pobavíme se a nebagatelizujeme to tím, že je to přece jen majetek – naopak, otevřený rozhovor nejenže utuží vztahy, ale předejde i případným rozepřím,“ dodává.
Když sepíšu závěť, přivolám smrt… to je nejčastější dokonce celosvětový mýtus.
„‚Když sepíšu závěť, přivolám smrt…‘ to je nejčastější dokonce celosvětový mýtus, o kterém všichni víme, že je hloupost, ale emoce často převažují,“ tvrdí Gregor. Když pak závěť neexistuje, tak dědí stát, což se prý málo ví.
„Náš právní systém na to pamatuje tak, že máme několik dědických tříd a do té sítě pravděpodobně spadnou lidé ze široké rodiny. Také ti, kteří s vámi nějakou dobu žili ale i vzdálenější příbuzní. Pokud se ale nikdo nenajde, tak dědí stát. Jmenuje se to odúmrtí.
Bez dědiců dědí stát
„Málokdo o tom ví, že pokud nemáte žádné dědice, tak váš majetek propadne státu. A kdyby se to lidé dozvěděli za života, tak by pravděpodobně se svým majetkem naložili jinak a tu poslední vůli by sepsali.“
Poslední vůle může být psaná jen vlastní rukou s vlastnoručním podpisem.
„Co je známo, tak s těmito odúmrtími nakládá stát docela dobře – směřuje se do Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. A pokud jde například o umělecká díla, tak se je snaží umístit do patřičného muzea nebo jiných podobných institucí, pokud to jsou nemovitosti a finanční záležitosti, tak s nimi také podle toho nakládá. Ale už je vlastníkem jen stát.“
Čtěte také
O závěti je nejlepší poradit se s notářem – a u něj ji také můžete ponechat a on ji zařadí do evidence právních jednání pro případ smrti, takže se vám nikdy neztratí.
„Od roku 2014 platí nový občanský zákoník, ve kterém se rozšířily možnosti, jak se dá poslední vůle sepsat. Může to být i jen vlastní rukou s vlastnoručním podpisem – pak nemusíte mít svědky. Anebo může být sepsána strojově či na počítači, ale pak už je zapotřebí svědků. Potíž je, že pak závěť také musí být na místě, kde ji někdo najde. Také se může stát, že když ji sepisujete sami, můžete chybou způsobit její zneplatnění.“
Tou nejčastější je vyloučení povinných dědiců.
„Ze zákona máme tzv. neopominutelné dědice, což jsou z podstaty věci vaše děti. Pokud jsou nezletilé, tak by měli mít minimálně 75 procent vašeho majetku, pokud zletilé je to 25 procent. A tady se stávají nejčastější chyby, protože můžete na někoho pamatovat větší částí, a tím pádem to jde na úkor dětí, což ale zneplatňuje závěť nebo alespoň její část,“ dodává.
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Koalice Za snadné dárcovství: Závěť vyjadřuje, co pro mě bylo za života důležité
„Rozhodnete-li se odkázat peníze na dobročinné účely, proplatíme vám notářský poplatek,“ vysvětluje ředitel koalice Za snadné dárcovství Jan Gregor.
-
Když závěť pomáhá
Na 13. října připadá Mezinárodní den závětí, který připomíná lidem po celém světě význam poslední vůle a možnost věnování peněz či jiných darů na dobročinné účely.
-
Závěť můžete napsat i v ruce. Musíte ale splnit několik podmínek, říkají Jan Gregor a David Valouch
Jen málokterá úřední listina dokáže vzbudit tolik emocí jako závěť. Neexistující závěť nebo nevyrovnané dědictví dokážou se vztahy v rodině pěkně zahýbat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
