Senát a poplatky

Zároveň je pravda, že zavedení poplatků určitým způsobem postoj veřejnosti ke zdravotní péči formuje. Svědčí o tom méně pacientů v čekárnách, úbytek návštěv na pohotovostech a rovněž snížení spotřeby léků používaných na léčbu banálních nemocí. Naopak podle nejnovějších údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv se více užívá přípravků, které jsou určeny na nemoci srdce, cév, nervového systému a trávicího traktu. Ty jsou dražší než medikamenty typu paralenu, proto suma vydaná na léky oproti roku minulému vzrostla. Mimo jiné také kvůli tomu, že si zdravotní pojišťovny mohly dovolit dražší medikamenty více hradit a umožnit lepší přístup vážně nemocným k nejmodernější léčbě. Pojišťovny si to mohly dovolit také kvůli tomu, že poplatky přece jenom plnily svůj regulační charakter. Ostatně názorným příkladem může být dění v krajských lékárnách v regionech, kde vedení kraje rozhodlo o tom, že ze svého rozpočtu bude poplatky za pacienty hradit. Ti z okolí míří jenom do takovýchto lékáren, kde ušetří třicet korun za položku na receptu. Přesto peníze doma nechat nemohou, protože doplatky za léky často několikanásobně překračují zmiňovaný poplatek. Když se k tomu přidají náklady na dopravu a ztráta času, je sporné, zda lidé ve skutečnosti ušetří. Patrně důležitější je pocit, že mají recept " zadarmo". V praxi se to projevuje v tom, že lékárny, které pod kraj nepatří, pociťují odliv zákazníků. Pokud by pokračoval, většina z nich by mohla zkrachovat. V konečném důsledku by to mohlo vést k tomu, že by lékárnu lidé neměli v blízkosti svého okolí, ale až v krajském městě. To je samozřejmě extrémní příklad, který snad zůstane jen na papíře.

V současné době tak v některých regionech funguje systém, ve kterém se někde poplatky od lidí přímo vybírají a jinde je za ně hradí kraj. Tím dochází k určité formě obcházení zákona a k nerovnému přístupu lidí k čerpání zdravotní péče. Nelze tedy vyloučit různé soudní spory. Rozruch kolem poplatků by neměl jen tak utichnout ani v parlamentních lavicích. Už měsíce se zákonodárci přou o to, jakým způsobem vybírání poplatků ve zdravotnictví změnit. Pokud mají mít především regulační charakter, měly by být nastaveny lépe ve vztahu k malým dětem. Právě tímto směrem se vydal Senát. Drtivou většinou schválil návrh, který by měl od některých poplatků osvobodit děti do 18 let a na polovinu snížit tzv. ochranný limit, který by člověk za rok v poplatcích neměl překročit. Tato úprava by se pak měla týkat i seniorů nad 65 let. V souvislosti s věkovou hranicí je sporné, zda by to měl být právě věk plnoletosti, který rozdělí populaci na platící a neplatící. U malých dětí je zřejmé, že nemají důvod chodit k doktorovi jen tak. U těch starších už by se našel. Například v momentu, kdy se chtějí vyhnout vyučování. Třiceti korunový poplatek by je možná od takovéhoto záměru úplně neodradil, ale možná by je donutil alespoň k přemýšlení o tom, zda se do ordinace ambulantního lékaře vypravit.

V této souvislosti je totiž potřeba zdůraznit, že rušení poplatků by se nemělo týkat návštěv pohotovostí či pobytu v nemocnicích. Zároveň by pro všechny bez rozdílu věku mělo dojít ke změně v tom, že by se poplatek třiceti korun na receptu hradil jen v případě, že by doplatek nepřekročil tuto hranici. Podmiňovací způsob je samozřejmě na místě. Bude totiž záležet na tom, jak se k senátnímu návrhu postaví Poslanecká sněmovna. Vzhledem k tomu, jak výraznou roli hrály poplatky ve výsledcích krajských voleb, se dá očekávat, že projde jen obtížně. Teoreticky se může stát, že neprojde ani senátní varianta, ani návrh sociálních demokratů prosazený ve sněmovně. Potom by poplatky zůstaly zachovány v současné podobě.

Vzhledem k tomu, že nekomplikují výrazně drtivé většině lidí v této zemi přístup ke zdravotní péči, by to nebyla katastrofa. Naopak momentálně více škodí chaos a nerovné podmínky, které vyvolalo rozhodnutí krajů hradit za pacienty poplatky v těch zařízeních, které pod ně spadají. Z tohoto úhlu pohledu by nalezení nějakého kompromisu, který by ukončil obcházení zákona, bylo velmi potřebné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .