Sedmdesátpět let od převzetí moci Hitlerem

Tak zvané "převzetí moci" ve skutečnosti žádné nebylo, protože Hitler se zcela legálně ujal vedení vlády a byl velkou částí Němců freneticky oslavován. Bylo však i mnoho Němců, kteří tuto skutečnost přijímali se strachem a stísněním, protože pochopili, jaké nebezpečí z toho vyplyne. Dvanáct let poté 8. května 1945, kdy nacisté byli definitivně zbaveni moci, ležela Evropa v troskách a miliony lidí byly zbaveny života. Předseda německého spolkového sněmu Norbert Lammert datum 30. ledna 1933 vzpomenul hned na začátku svého projevu k památnému dni "Obětí nacionálního socialismu" a charakterizoval jej jako "konečné ztroskotání parlamentní demokracie". Citoval přitom spisovatele Thomase Manna, který to charakterizoval jako vznik bezprávního státu a Albert Einstein v dopise nositelům Nobelových cen jako nastolení "nenávisti, msty a touhy po vraždění".

V Německu již celý týden připomínají média toto výročí a konají se při této příležitosti i shromáždění s cílem nevymazat tuto národní katastrofu z podvědomí společnosti. Jsou zveřejňována i nová fakta o tomto období a mezi nejzajímavější je tisícistranná životopisná kniha o Hindenburgovi z pera historika Wolframa Pyta. Po minutách zde rekonstruktuje poslední dny Výmarské republiky a dramatického pokusu posledního jejího říšského kancléře generála von Schleichera a jeho přítele šéfa Rechswehru Kurta von Hammersteina zabránit jmenování Hitlera šéfem říšské vlády. Proti tomu chtěli zavést pod vedením Hindenburga "autoritativní prezidiální vládu za podpory armády". Sice by musel stařičký prezident vládnout proti většině říšského sněmu, kde nacisté tvořili nejsilnější parlamentní frakci. Měl však možnost se odvolat na svůj vlastní demokraticky získaný mandát, který obdržel od samotných Němců rok předtím, kdy na jaře 1932 byl se značným náskokem zvolen proti Hitlerovi v přímých volbách do funkce hlavy státu. Místo toho však povolal nacistického vůdce koncem ledna 1933 do čela krajně pravicové koalice, kde však Hitler velmi rychle vyšachoval své nacionalistické německé partnery.

Tvrzení, že byl již více než osmdesátiletý stařec pod vlivem intrikánů vedených jeho synem Oskarem, státním tajemníkem Meissnerem a exkancléřem von Pappenem přemluven, aby do vedoucí vládní funkce jmenoval Hitlera, se však nepotvrdilo. Podle Wolframa Pryma "Hindenburg toto rozhodnutí učinil z vlastní vůle, a proto má za to plnou odpovědnost". Vedoucí političtí a hospodářští činitelé Výmarské republiky ve své většině jmenování Hitlera přivítali. Smrtící rána, kterou jí zasadil, byla slavena pochodňovým průvodem před sedmdesáti pěti lety Brandenburskou bránou a v následných dnech i v dalších městech nacistickými organizacemi. Jak k této situaci došlo, popisuje jiný historik Hans-Walter Schmuhl ve studii "Poslední dny republiky". Ve volbách do říšského sněmu v roce 1932 nepřátelé Výmarské republiky získali většinu. Jaký rozsah nacisté a komunisté zaujímali v politickém životě začátkem třicátých let, popisuje na příkladu průmyslového Dortmundu, který byl v dvacátých letech minulého století jedním z nejdůležitějších pevností komunistů. Po vypuknutí světové hospodářské krize v roce 1929 černým pátkem a z toho plynoucí masové nezaměstnanosti, získali zde i nacisté stále více stoupenců, a to především mezi maloměšťáky a studenty. Obě extremistické skupiny během volebního boje v roce 1932 iniciovaly pouliční boje, takže již v předvečer 30. ledna 1933 tady probíhala "občanská válka nižší intenzity", jak to charakterizuje historik. Okamžitě po převzetí moci nacisté nastolili teror proti komunistům, sociálním demokratům, židům a jiným menšinám. V únoru vzplanul říšský sněm. Údajný viník požáru van der Luben byl v minulých dnech německým soudem plně rehabilitován.

Následovalo pak "Nařízení o ochraně národa a státu", které zrušilo nejdůležitější ústavní práva a 23. března byl přijat se schválením měšťáckých stran "Zmocňovací zákon", kterým byla ústava již plně zrušena a demokracie rozbita. Rovněž začátkem tohoto měsíce byly zřízeny první koncentrační tábory, kam byli posláni podle předem připravených seznamů odpůrci režimu a zde mučeni a vražděni. To postihovalo i konzervativce, kteří se exponovali proti nacistům a Schleicher byl spolu se svou ženou na rozkaz Hitlera zavražděn. Začátkem května byly rozbity a okradeny odbory a desátého tohoto měsíce vzplály knihy na hranicích, později synagogy, pak krematoria a nakonec půlka světa. Proto je důležitá vzpomínka na 75. výročí převzetí moci Hitlerem jako důležité varování a výzva ochrany demokracie, lidských práv a mír. Shodou okolností v neděli 3. února uplyne další - 65. výročí od konce bitvy u Stalingradu , která podle názoru většiny historiků znamenala rozhodující přelom druhé světové války a začátek konce nacistické hrůzovlády. Zkáza statisícové armády vyslané Hitlerem až k Volze je dodnes mementem nejen pro německou historii, ale i varováním, kolik úsilí zaplaceného lidskými životy stálo odstranění nacistické diktatury, která se dostala k moci před 75 lety.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .