Sedmdesát let od rakouského referenda o anšlusu

Na ocelové desce zdůrazňuje, že tím chtěl demonstrovat historickou pravdu. Mexické náměstí, které se původně jmenovalo po arcivévodovi Karlovi, nebylo vybráno náhodně. Je zde již 23 let umístěna pamětní tabule, připomínající, že Mexiko bylo v březnu 1938 jedinou zemí, která podala ve Společnosti národů oficiální protest proti anšlusu Rakouska.

Na základě materiálů z archivu rakouského odporu byly zveřejněny dokumenty, jak nacisté do nejmenších detailů zorganizovali 10. dubna 1938, měsíc po anšlusu, tzv. lidové hlasování o připojení země k Německu. Učinili tak terorem a bezuzdnou propagandou. Chudým byl z polních kuchyní v předvečer referenda vydáván guláš, pro nezaměstnané byla symbolicky zahájena výstavba dálnic a mezi lid byl rozdán milion krabiček zápalek s heslem "Budeš volit ano". Nemajetní "soukmenovci" obdrželi pět tisíc tzv. lidových přijímačů, na kterých bylo možno zachytit pouze domácí stanice, šířící nacistickou propagandu. Kina byla zaplavena filmem Leni Riefenstahlové o nacistickém sjezdu "Triumf vůle". Všechny výklady v zemi musely být v předvečer referenda vyzdobeny propagandistickým materiálem a zejména portrétem Adolfa Hitlera. Německá letadla přelétávala nad rakouskými městy a vytvářela na obloze heslo "Ano".

Hlavní důraz byl přitom soustředěn na plamenné výzvy prominentů žádající voliče, aby schválili anšlus. Mezi ně patřili známí vědci v čele s rektorem vídeňské univerzity Václavem hrabětem z Gleispachu, oblíbení umělci a herci jako Paula Wessely a bratři Hörbigerovi. Rovněž vídeňský kardinál Theodor Innitzer podepsal souhlasné prohlášení biskupů k referendu, končící pozdravem Heil Hitler. Současně byla uspořádána hvězdicová cesta z hitlerovské říše do Vídně s cílem symbolicky ji připojit k říši.

Ve volebních místnostech sice stály zahalené kabinky pro tajné hlasování, ale ty zely prázdnotou. Jak zdůrazňoval tisk, "žádný volič neměl zájem vyplnit volební lístek za plentou". Volební komise byly sestaveny jedině z osob sympatizujících s nacisty. Všude hlídkovali příslušníci úderných stranických oddílů SA a funkcionářů NSDAP, jejichž úkolem bylo paralyzovat ty, kteří by snad nechtěli odevzdat souhlasný hlas. Organizace voleb byla zaměřena tak, aby bylo nebezpečné pro voliče vyslovit se proti anšlusu, protože by byli pronásledováni, jak upozorňují materiály dokumentačního archivu rakouského odboje. Rakouský historik Oliver Rathkolb zdůrazňuje, že anšlus měl pro Hitlera především ekonomický význam. Pro znovuvyzbrojování potřeboval nacistický režim zlato, devizy, suroviny a pracovní síly. Ty byly k dispozici v Rakousku a později v Československu. Pro připravovanou vojensko-ekonomickou expanzní politiku měl málo finančních i zlatých rezerv na krytí říšské marky. Zato v Rakousku jich byl dostatek a anšlusem získalo Německo okamžitě 78 tun zlata a valuty v tehdejší hodnotě více než 515 milionů šilinků. Rathkolb poukazuje, že pokračováním této politiky byl vpád do Sudet v říjnu 1938 a rozbití Československa v březnu 1939. Vysoce průmyslový Protektorát Čechy a Morava, který se de facto stal součástí Německé říše, tak pomohl kompletovat agresivní potenciál Wehrmachtu. Několik měsíců poté byla zahájena v září agrese proti Polsku, a tím vypukla druhá světová válka.

Rakouský parlament se v rámci 70. výročí anšlusu rozhodl příslušníkům odboje a politicky pronásledovaným obětem nacistů vyplatit jednorázově tisíc euro. Stalo se tak za souhlasu všech parlamentních politických stran. Pouze pravicoví Svobodní žádali, aby nešlo o jednorázovou záležitost. Jak prohlásil navrhovatel sociálně demokratický ministr sociálních věcí Erwin Buchinger, nejde jen o symbolické gesto, ale o významný finanční příspěvek.

Vzrušenou debatu však vyvolal pozměňovací návrh Zelených, kteří žádali zvýšení příspěvku na 5 000 euro. Finanční prostředky by se podle zelených získaly z nezapočítání vojenské služby do důchodu u osob, které se podílely na válečných zločinech. Konkrétně by měli být postiženi příslušníci v rámci SS nebo jejich zbraní a jiných nacistických organizací, které Mezinárodní norimberský proces zařadil mezi zločinné. Stejně tak osoby, které byly odsouzeny pravomocně za válečné zločiny. Všechny ostatní strany však návrh Zelených odmítly. Buchinger zdůraznil, že rozhodnutí parlamentu vyplatit finanční částku pokračuje v tradici uznání rakouských odbojářů a obětí nacismu, kteří byli oceněni už několikrát v minulých letech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .