Šedesát let od vzniku Státu Izrael

Je nepochybně téměř zázrak, že Izrael nejen šedesát let přežil jako suverénní státní útvar, ačkoli je téměř ze všech stran obklopen nepřáteli, ale že navíc prosperuje.

Židé se začali do Palestiny vracet v druhé polovině 19. století ještě předtím, než Theodor Herzl v roce 1896 formuloval první zásady sionismu, tedy hnutí za návrat Židů do jejich původní domoviny a obnovení samostatného státu. Na konci druhé světové války tvořili 33% procent obyvatel Palestiny pod Britským mandátem, ale svůj stát stále neměli, přestože jim jej Britové slíbili už v roce 1917 Balfourovou deklarací. Paradoxně jim k němu dopomohla až nacistická genocida šesti milionů Židů, třetiny světové židovské populace. Když OSN v roce 1947 odhlasovala rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát, Arabové je odmítli; a když byl 14. května 1948 vyhlášen Stát Izrael, zaútočily na něj armády pěti arabských zemí. V uplynulých šedesáti letech spolu Izraelci a Arabové svedli čtyři války, které všechny vyhrál Izrael; další dva válečné konflikty proběhly v Libanonu a země přestála i dvě palestinské intifády.

Dnes má Izrael sedm a čtvrt milionu obyvatel, desetkrát víc než v roce 1948. Od svého vzniku absorboval tři miliony Židů z 90 zemí světa, včetně skoro jednoho milionu z bývalého Sovětského svazu. Je jediným demokratickým státem na Blízkém východě a z útočiště uprchlíků před pogromy a těch, kteří přežili vyhlazovací tábory, se stal regionální vojenskou a jadernou velmocí s nejvyšším hrubým domácím produktem v oblasti. I když v době svého založení neměl prakticky žádný průmysl, dnes jeho ekonomika roste o tři procenta ročně. Po celých šedesát let své existence si udržel parlamentní demokracii a patří mimo jiné například k zemím, které věnují největší procento hrubého domácího produktu na vědu a výzkum. Má nejvíc muzeí na jednoho obyvatele na světě a je na druhém místě v počtu vydávaných knih na hlavu.

Izrael se chystá oslavit 60 let existence ve velkém stylu a vyčlenil na to 28 milionů dolarů. Řady kulturních i vědeckých akcí, z nichž většina se uskuteční příští týden, se zúčastní desítky prezidentů, premiérů a dalších politiků a osobností z celého světa, včetně amerického prezidenta George Bushe.

Arabové, a zejména Palestinci považují vznik židovského státu za katastrofu a podobné oslavy jsou tradičně příležitostí k teroristickým a raketovým útokům. Letos budou izraelské bezpečnostní složky čelit jedné neobvyklé hrozbě navíc: palestinská samospráva předsedy Mahmúda Abbáse vyzvala Palestince na celém světě, aby se 14. května pokusili dostat do Izraele "po zemi, po vodě i vzduchem" a vrátili se do svých původních domovů, jak jim to umožňuje rezoluce OSN z roku 1948. Samospráva očekává, že k severním izraelským hranicím připochoduje až 100.000 Palestinců z uprchlických táborů v Libanonu a na dalších přechodech se utáboří statisíce palestinských obyvatel Západního břehu Jordánu a pásma Gazy.

Letos má výročí vzniku židovského státu zvlášť symbolický význam - ve světě roste antisemitismus, média dopřávají stále více prostoru popíračům holokaustu a novou módou mezi arabskými, a zejména palestinskými politiky - a to včetně Mahmúda Abbáse - je přirovnávat izraelský boj proti teroristům k nacistické genocidě. Největší hrozbou pro Izrael je však Írán s prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem, který otevřeně vyzývá k vymazání židovského státu z mapy a za nerozhodného přešlapování mezinárodního společenství vyrábí jadernou zbraň. Ani po šedesáti letech od vzniku Izraele neuznávají jeho právo na existenci také teroristické skupiny v čele s hnutím Hamas, jehož hlavním cílem zakotveným v jeho chartě je zničení Izraele - v 21. století, kdy snad všechny státy světa považují respektování své existence za naprostou samozřejmost. Za šedesát let byli s Izraelem ochotni uzavřít mír pouze dva sousedé - Egypt a Jordánsko. Dodnes s ním nenavázalo diplomatické styky přes 30 zemí a dodnes také trvá konflikt s Palestinci. Ještě 60 let po svém založení považuje Izrael za svůj největší úspěch to, že vůbec přežil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .