Sebevražedné atentátnice
Iráčtí povstalci si mohou připsat další úspěch. Nálož umístěná do budovy iráckého ministerstva dnes zabila pět lidí a pětadvacet jich zranila. Ještě důležitější byl pro útočníky fakt, že mezi zraněnými byli dva přední představitelé irácké vlády.
Viceprezident Abdul Mahdí musel být převezen do nemocnice, ale jeho zranění nejsou vážná. Lehce zraněn byl také ministr veřejných prací Riád Grajb.
O mnoho krvavější byl útok, který se odehrál v neděli nedaleko jedné z bagdádských vysokých škol. Útočník zde zabil 42 lidí, většinou studentů čekajících na zkoušku. Vlastně nikoli útočník, ale útočnice, protože nálož odpálila žena.
Každá zpráva o účasti ženy na sebevražedném útoku je šokující. Přitom včerejší atentátnice zdaleka nebyla první. Poprvé zaútočila sebevražedná atentátnice na skupinu armádních rekrutů v září předloňského roku. O necelé dva týdny se vyhodila do povětří muslimská konvertitka původem z Belgie nedaleko amerického konvoje, a krátce na to další dvě ženy zabili téměř třicet lidí v učebně bagdádské policejní akademie, příčemž jedna z nich byla zřejmě těhotná. Irácká útočnice se pokusila zabíjet i v sousedním Jordánsku, nálož se podařilo odpálit jen jejímu muži, který šel do akce s ní.
Irák však není jediná ani první země, kde k něčemu podobnému dochází. Ženy se jako sebevražedné útočnice prosadily i v Čečensku, Pákistánu, Uzbekistánu a zejména Palestině. První palestinské atentátnici Wafě Idrísové se sice podařilo před pěti lety zabít jen jednoho osmdesátiletého muže, ale přesto si vysloužila nehynoucí slávu. Děti o ní zpívají písně a na stěnách škol visí její portréty. Asi i proto jí následovalo dalších 6 palestinských žen, některé z nich byly vdané a měly rodinu. Je zajímavé, že jen jedna z nich pocházela z hnutí Hamás, největším dodavatelem je organizace Mučedníci Al Aksá blízká hnutí Fatah. Tato organizace dokonce v létě oznámila, že se jí podařilo sestavit jednotku více než sto zájemkyň o sebevražednou akci.
Nasazení žen má svou logiku. Ještě před pár lety nikdo ženy příliš nepodezříval, bylo tedy pro ně jednodušší proklouznout kontrolami. V muslimských zemích ale i v Izraeli se dodržuje pravidlo, že tělesnou prohlídku ženy může vykonat jen žena, a ne vždy jsou přítomny ženské policistky nebo vojačky. Žena jako atentátnice má také větší hodnotu propagandistickou. Její čin přitáhne větší pozornost, a to jak doma, tak v zahraničí.
Západní veřejnost se pak většinou marně ptá sama sebe, jak je možné, že se ženy k takovým akcím propůjčují? Celá věc je o to zvláštnější, že tyto takzvané "mudžajdaat" fungují v rámci ultra-konzervativních muslimských společností, které ženské emancipaci příliš nepřejí. Někteří odborníci soudí, že nový fenomén ženských bojovnic souvisí právě s druhořadým postavením žen v tradičním islámu. Ženy se snaží zařadit do veřejného života, chtějí bojovat po boku mužů jako rovný s rovným. Donedávna jen zajišťovaly rodinné zázemí pro muže, kteří se jim se svými plány nesvěřovali. Postupně byly ženy čím dál více vtahovány do akcí. Pomáhaly s přípravou výbušnin, nebo je pašovaly třeba i v kočárku s vlastním dítětem. Bylo jen otázkou času, kdy některá z žen provede první sebevražedný útok, nejvyšší oběť, kterou člověk může dát, a která z žen udělá plnohodnotné bojovnice za společnou věc.
Americká expertka Farhana Ali-ová však soudí, že desítky případů ženských sebevražedných atentátnic hovoří o opaku. Totiž o tom, že účast žen na atentátech je odrazem relativně rovnoprávného postavení obou pohlaví v rámci moderního islamismu, který toho s tradičním islámem nemá mnoho společného. Tyto většinou velmi mladé ženy považují za svou přirozenou povinnost nejen rodit budoucí mučedníky, ale stát se samy mučednicemi. To je něco, co je v naprostém rozporu s obvyklým pohledem islámu na úlohu ženy. Dnešní bojovnice džihádu vnímají svou oběť jako povinnost, kterou mají ke svým rodinám, k mužským příbuzným, kteří padli v boji, jsou zraněni nebo uvězněni. Sebevražedná operace je tak aktem lásky k rodině a součást povinností ženy jako příslušnice skupiny. Celý fenomén souvisí ještě s jednou změnou na blízkém východě. Ženy jsou na rozdíl od minulosti systematicky vzdělávány, což je emancipuje, ale zároveň usnadňuje extremistickým hnutím ženy indoktrinovat a použít pro své účely. Dnes jsou děti v mnoha blízkovýchodních společnostech vzdělávány s větším důrazem na sebeobětování a mučednictví, než v minulosti.
Až dosud byly mnohé z těchto žen fundamentalistickými organizacemi oslavovány a společnosti je vnímají jako hrdinky. Proti používání žen pro teroristické útoky se sice staví některé islámské autority, ale odpor musí přijít i zdola. Sebevražedné atentátnice například používala srílancká teroristická organizace Tamilští tygři. Z jejích pětasedmdesáti útoků jich podle odhadů plnou třetinu provedly ženy. Proti účasti žen na podobných akcí se však zdvihl odpor a loni na jaře srílancké ženy dokonce na protest vyšly do ulic. Podobným vývojem by měly projít i muslimské společnosti na Blízkém východě, které si neuvědomují, že oslava sebevražedných atentátnic ničí nejen jejich nepřátele, ale i je samotné.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
