Sebevražedné atentátnice

Viceprezident Abdul Mahdí musel být převezen do nemocnice, ale jeho zranění nejsou vážná. Lehce zraněn byl také ministr veřejných prací Riád Grajb.

O mnoho krvavější byl útok, který se odehrál v neděli nedaleko jedné z bagdádských vysokých škol. Útočník zde zabil 42 lidí, většinou studentů čekajících na zkoušku. Vlastně nikoli útočník, ale útočnice, protože nálož odpálila žena.

Každá zpráva o účasti ženy na sebevražedném útoku je šokující. Přitom včerejší atentátnice zdaleka nebyla první. Poprvé zaútočila sebevražedná atentátnice na skupinu armádních rekrutů v září předloňského roku. O necelé dva týdny se vyhodila do povětří muslimská konvertitka původem z Belgie nedaleko amerického konvoje, a krátce na to další dvě ženy zabili téměř třicet lidí v učebně bagdádské policejní akademie, příčemž jedna z nich byla zřejmě těhotná. Irácká útočnice se pokusila zabíjet i v sousedním Jordánsku, nálož se podařilo odpálit jen jejímu muži, který šel do akce s ní.

Irák však není jediná ani první země, kde k něčemu podobnému dochází. Ženy se jako sebevražedné útočnice prosadily i v Čečensku, Pákistánu, Uzbekistánu a zejména Palestině. První palestinské atentátnici Wafě Idrísové se sice podařilo před pěti lety zabít jen jednoho osmdesátiletého muže, ale přesto si vysloužila nehynoucí slávu. Děti o ní zpívají písně a na stěnách škol visí její portréty. Asi i proto jí následovalo dalších 6 palestinských žen, některé z nich byly vdané a měly rodinu. Je zajímavé, že jen jedna z nich pocházela z hnutí Hamás, největším dodavatelem je organizace Mučedníci Al Aksá blízká hnutí Fatah. Tato organizace dokonce v létě oznámila, že se jí podařilo sestavit jednotku více než sto zájemkyň o sebevražednou akci.

Nasazení žen má svou logiku. Ještě před pár lety nikdo ženy příliš nepodezříval, bylo tedy pro ně jednodušší proklouznout kontrolami. V muslimských zemích ale i v Izraeli se dodržuje pravidlo, že tělesnou prohlídku ženy může vykonat jen žena, a ne vždy jsou přítomny ženské policistky nebo vojačky. Žena jako atentátnice má také větší hodnotu propagandistickou. Její čin přitáhne větší pozornost, a to jak doma, tak v zahraničí.

Západní veřejnost se pak většinou marně ptá sama sebe, jak je možné, že se ženy k takovým akcím propůjčují? Celá věc je o to zvláštnější, že tyto takzvané "mudžajdaat" fungují v rámci ultra-konzervativních muslimských společností, které ženské emancipaci příliš nepřejí. Někteří odborníci soudí, že nový fenomén ženských bojovnic souvisí právě s druhořadým postavením žen v tradičním islámu. Ženy se snaží zařadit do veřejného života, chtějí bojovat po boku mužů jako rovný s rovným. Donedávna jen zajišťovaly rodinné zázemí pro muže, kteří se jim se svými plány nesvěřovali. Postupně byly ženy čím dál více vtahovány do akcí. Pomáhaly s přípravou výbušnin, nebo je pašovaly třeba i v kočárku s vlastním dítětem. Bylo jen otázkou času, kdy některá z žen provede první sebevražedný útok, nejvyšší oběť, kterou člověk může dát, a která z žen udělá plnohodnotné bojovnice za společnou věc.

Americká expertka Farhana Ali-ová však soudí, že desítky případů ženských sebevražedných atentátnic hovoří o opaku. Totiž o tom, že účast žen na atentátech je odrazem relativně rovnoprávného postavení obou pohlaví v rámci moderního islamismu, který toho s tradičním islámem nemá mnoho společného. Tyto většinou velmi mladé ženy považují za svou přirozenou povinnost nejen rodit budoucí mučedníky, ale stát se samy mučednicemi. To je něco, co je v naprostém rozporu s obvyklým pohledem islámu na úlohu ženy. Dnešní bojovnice džihádu vnímají svou oběť jako povinnost, kterou mají ke svým rodinám, k mužským příbuzným, kteří padli v boji, jsou zraněni nebo uvězněni. Sebevražedná operace je tak aktem lásky k rodině a součást povinností ženy jako příslušnice skupiny. Celý fenomén souvisí ještě s jednou změnou na blízkém východě. Ženy jsou na rozdíl od minulosti systematicky vzdělávány, což je emancipuje, ale zároveň usnadňuje extremistickým hnutím ženy indoktrinovat a použít pro své účely. Dnes jsou děti v mnoha blízkovýchodních společnostech vzdělávány s větším důrazem na sebeobětování a mučednictví, než v minulosti.

Až dosud byly mnohé z těchto žen fundamentalistickými organizacemi oslavovány a společnosti je vnímají jako hrdinky. Proti používání žen pro teroristické útoky se sice staví některé islámské autority, ale odpor musí přijít i zdola. Sebevražedné atentátnice například používala srílancká teroristická organizace Tamilští tygři. Z jejích pětasedmdesáti útoků jich podle odhadů plnou třetinu provedly ženy. Proti účasti žen na podobných akcí se však zdvihl odpor a loni na jaře srílancké ženy dokonce na protest vyšly do ulic. Podobným vývojem by měly projít i muslimské společnosti na Blízkém východě, které si neuvědomují, že oslava sebevražedných atentátnic ničí nejen jejich nepřátele, ale i je samotné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .