Se zavedením demokracie v Iráku jsou potíže

Takové rozhodnutí - učiněné z velké dálky a bez zvláštního ohledu na místní poměry - nebude snadné realizovat.

Datum předání politické moci - do 30. června - bylo zřejmě zvoleno především s ohledem na vnitropolitickou situaci ve Spojených státech - hlavně na letošní americké prezidentské volby, které se konají jako obvykle v druhé polovině listopadu. Do té doby by asi chtěl mít prezident Bush celou záležitost Iráku dávno vyřešenou, aby se jí už nemusel zabývat těsně před volbami a aby ani nemohl být napadán svými oponenty kvůli tomu, že ještě vyřešena není.

Obtížné bude ale dát do té doby dohromady nějakou aspoň trochu reprezentativní iráckou vládní garnituru, které by zárověň nehrozil okamžitý rozklad. Situaci na místě proto včera osobně hodnotil americký ministr obrany Donald Rumsfeld a byla to už jeho čtvrtá návštěva v Iráku od konce války.

Zvláštní vyslanec generálního tajemníka OSN v Iráku Lachdar Brahimi v téže době předal svou zprávu o tamním vývoji Radě bezpečnosti. Z jejích závěrů vyplývá, že na přípravu prvních, skutečně svobodných demokratických voleb budou podle jeho odhadu Iráčané potřebovat ještě řadu měsíců, alespoň dalšího půl roku a uspořádat volby dříve, tak jak si to donedávna představovali Američané, prostě nebude možné.

Generální tajemník OSN Kofi Annan uvedl na základě Brahimiho patrně velmi realistického odhadu irácké vnitropolitické situace, že v příštích několika měsících bude třeba nejprve vytvářet základní zákonné podmínky pro přípravu svobodných voleb, které by se pak mohly uskutečnit buď koncem letošního roku anebo začátkem roku 2005. A to jen v případě, že vytváření těchto elementárních podmínek, jako zákonného rámce voleb, začne okamžitě.

To ovšem představuje mnohem delší časový horizont, než s jakým počítají Spojené státy. A hlavně to přesahuje pevně určené datum amerických prezidentských voleb, což by ve svých důsledcích mohlo znamenat, že nadále velmi neutěšená situace v Iráku by přece jen mohla ovlivnit jejich výsledky, samozřejmě že v neprospěch prezidenta Bushe.

Vláda Spojených států proto dnes už netrvá na svém původním návrhu, aby se do poloviny letošního roku uskutečnily v Iráku volby prostřednictvím shromáždění regionálních zástupců. Proti tomu se totiž rozhodně postavil náboženský vůdce šíitské většiny iráckých obyvatel, Ajatoláh Ali Sistani, který požaduje, aby se ještě před všeobecnými volbami do parlamentu uskutečnily volby do ústavodárného shromáždění.

Sistaní se nejspíš důvodně obává disproporčního zastoupení stoupenců své víry v parlamentě, podobně jako tomu bylo za vlády Saddáma Husajna, který sám patřil k sunitské menšině, ale i dlouho předtím. Už kvůli trvalému napětí mezi iráckými šíity a sunity - dvou velkých odnoží islámu - tato země nutně potřebuje ústavu, na níž by se všichni shodli, včetně kurdské menšiny na severu, která jak víme prosazuje vlastní požadavky na sebeurčení. V tom má Sistaní nepochybně pravdu.

Otázkou ovšem zůstává kdy - a zda vůbec - se budou schopni dohodnout. Generální tajemník OSN Kofi Annan slibuje Iráku pomocnou ruku v celém tomto procesu a jak včera vysvětlil - podle Brahimiho zprávy by měla být v první fázi založena volební komise, která stanoví pravidla, technické a zákonné předpoklady celonárodních voleb. Plánované datum předání politické moci Iráčanům Annan nezpochybnil, jen se nezmínil o tom, komu ji vlastně mají okupační síly předat.

Jinak je ale jasné, že Brahimi vidí budoucnost Iráku velmi černě: "Po více než třech desetiletích despotické vlády, bez elementární vlády zákona, v době zruinované ekonomiky a zdevastované země, kdy se hroutí státní instituce a existuje jen malá vůle k usmíření a velká nedůvěra mezi lidmi, jsou podmínky v Iráku odstrašující," tvrdí doslova Brahimi.

A tak asi nikdo netuší, co se v té zemi stane, až Američané odejdou. Zavedení demokracie v Iráku, které bylo jedním z hlavních důvodů loňské invaze, zůstává nadále cílem spojenců, ovšem jen velmi vzdáleným.