Schůzka našich nejvyšších představitelů v Lánech

Otázka ovšem je, co vlastně by vzniknout mělo a jak by tento pracovní konsensus měl vypadat. Samozřejmě, dobré už je samo to, že se o věcech bude diskutovat. Často se zdá, že některá nedorozumění vznikají právě tím, že spolu nejvyšší ústavní činitelé a politikové vůbec málo komunikují. Stejně tak je ale pravda, že na projednávané téma mají protagonisté schůzky odlišné postoje. Pokud se má tedy jednat jen o budoucnosti Evropské unie, protože na vstup samotný konsensus hlavních politických stran existuje, kromě opoziční KSČM tento vstup nikdo zcela nezpochybňuje.

A právě účast KSČM vzbuzuje jisté rozpaky, které nejhlasitěji vyjádřil ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, když prohlásil, že nechápe, na čem se má dohadovat s komunisty, kteří jasně řekli, že do Evropské unie nechtějí. V tisku bylo také připomenuto, že zástupce komunistů jede k demokraticky zvolenému prezidentovi do zámku v Lánech poprvé po padesáti pěti letech, kdy zde byl předseda vlády Klement Gottwald u prezidenta Beneše kvůli vládní krizi, která nakonec vyvrcholila komunistickým převratem.

Poté následovali jen komunističtí nedemokraticky zvolení takzvaní dělničtí prezidenti, byť skutečných osob z dělnickou minulostí mezi nimi bylo pomálu. A nový, demokratický československý a český prezident Václav Havel komunisty na jednání politických stran nezval.

Situace je nyní samozřejmě zcela jiná, než před půl stoletím a předseda KSČM Miroslav Grebeníček není předsedou vlády, ale je v opozici. Pravda ale je, že asi bude těžké s ním jednat o budoucnosti Evropské unie, do které jeho strana nechce. Jaký by tedy měla mít na tuto budoucnost názor? Snad jen ten, že v ní Česká republika nemá býti. Na to nemusí jezdit jejich předseda do Lán.

Věci ale nejsou vždy jednoznačné a je zároveň pravda, že prezident Václav Klaus prostě plní svůj zcela transparentní předvolební slib, že s KSČM bude jako prezident jednat tak, jako s kteroukoliv jinou parlamentní stranou. S tímto slibem byl prezidentem zvolen a to zdaleka nejen hlasy komunistických poslanců. Nutno také říci, že prezident Klaus má s podobnými schůzkami své zkušenosti, protože jako předseda Poslanecké sněmovny běžně zval na jednání zástupce politických stran včetně KSČM a málokdo se nad tím pozastavoval.

Celá věc je samozřejmě velmi problematická. Na jedné straně by každý demokrat měl projevovat obavy nad přítomností strany, která stále nese název komunistická a více či méně se hlásí k odkazu své totalitní předchůdkyně. Stejný demokrat by ale zároveň měl respektovat, že jde o demokraticky zvolenou stranu, která prostě má své voliče a ty není možné eliminovat tím, že je prostě nebudeme brát na vědomí. Základní, bohužel nezodpovězená otázka zatím, zní, zda-li vliv komunistů je možné eliminovat spíše tím, že se zatlačí do izolace nebo naopak tím, že budou zapojeni do normálního fungování státu, čímž dostanou určitou odpovědnost a zbaví se možnosti pouze kritizovat.

Konkrétní věci Evropské unie a lánské schůzky je ovšem druhá možnost taktéž podivná, jak už bylo řečeno. O budoucnosti nějakého spolku jen stěží může diskutovat někdo, kdo ho odmítá.

Co tedy může z lánské schůzky vlastně vzejít? Ve věci budoucnosti Evropské unie je těžké sladit názory zúčastněných politiků. Jedni by prosazovali spíše těsnějších spojení evropských zemí, druzí volnější, zjednodušeně řečeno. Zdá se, že před samotným vstupem je o těchto věcech vcelku zbytečné diskutovat. V referendu, které se blíží, nebudou čeští občané na podobné otázky dotazováni. Odpovědět pouze budou muset, zda-li souhlasí s přístupovou dohodou. Ta se už změnit nedá a o budoucnosti Evropské unie se v ní nehovoří.

O té se bude definitivně rozhodovat až po vstupu České republiky a především po referendu. Může se tak samozřejmě stát, že čeští občané budou rozhodovat o něčem, co brzy bude vypadat třeba jinak. To už je ale otázka přirozeného vývoje a do něj samozřejmě bude mluvit i Česká republika.

Bylo by tedy logičtější, aby prezident Klaus svolával podobné schůzky, jako je středeční lánská, až poté, co Česká republika do Evropské unie opravdu vstoupí. Pak teprve bude konkrétně dotazována, co si o budoucnosti Evropské unie myslí a bude na to muset mít jednotný názor. Tehdy bude nutné hledat konsensus napříč politickým spektrem, protože vztah k zahraničním závazkům České republiky by neměl být monopolem vládní strany nebo koalice. Není možné tyto závazky zcela měnit s příchodem vlády nové, proto by měl být brán v úvahu i názor současné opozice.

Zatím je ale tedy pravděpodobné, že lánská schůzka bude mít jen ten efekt, že její protagonisté zopakují své známé názory a shodnou se maximálně na tom, že se v mnohém ne zcela shodují. Stejného efektu by nejspíš bylo dosaženo, kdyby prezidentská kancelář názory jednotlivých pozvaných zmonitorovala ze sdělovacích prostředků.

<!-- <<< -->