Sarkozy zkouší nový start

Jeden z čerstvých průzkumů veřejného mínění vyslal prezidentovi důrazný vzkaz v podobě poprvé méně než poloviny dotázaných, kteří vyslovili spokojenost s jeho politikou.

Pozornější čtenáři průzkumů vědí, že na pravidelně dodávaných výsledcích přitahují obecná čísla z prvních řádek, ale že podstatnější sdělení se skrývá jednak v tendenci čitelné z delší řady, jednak ve zjištění, jak silná je sympatie, či odpor u jednotlivých sociálních skupin. Prezidentské analytiky musela do očí uhodit zpráva, že Sarkozy citelně ztrácí u střední generace a u konzervativněji založených lidí, tedy u jádra svých voličů. Povzbuzující bylo jen zjištění, že Sarkozyho stále ještě podporuje takřka třetina mladých voličů z tábora levice. I těch však bývalo více, proto bylo na čase pokusit se o protiofenzívu.

Nicolas Sarkozy ji zatím rozdělil do dvou dějství. První představoval jeho televizní novoroční projev pronesený spíše v tradičním stylu příliš se neodlišujícím od předešlých nájemníků v Elysejském paláci. Sarkozyho pravá chvíle přišla toto úterý během více než dvouhodinové tiskové konference. České pozorovatele samozřejmě muselo trknout, že francouzský prezident se stejně jako jeho nejbližší předchůdci při takové příležitosti obešel bez komořího snaživě vyvolávajícího jednotlivé novináře nebo popřípadě stejně snaživě preventivně odvracejícího nepohodlně vyhlížející dotaz.

To ještě neznamená, že Nicolasi Sarkozymu jsou cizí komunikační techniky, včetně zjevné či skrytější manipulace. Již v druhé otázce se dočkal nahrávky, které využil jednak pro expozé o svém osobním životě, jednak pro rozdávání lekcí přítomným zástupcům žurnalistického stavu. Své sdělení, že vztah s exmodelkou a zpěvačkou Carlou Bruniovou je "vážný" a že datum případného sňatku bude oznámeno v přiměřené době, spojil Sarkozy s poučováním, že i prezident má svůj osobní život a že francouzští novináři by se na něco takového jeho předchůdců ani neodvážili zeptat. I kdyby toto moralizování bylo míněno upřímně a vážně, trpělo by jednou vadou. Byl to právě Sarkozy, který na rozdíl od svých předchůdců učinil svůj osobní a rodinný život součástí svého života politického, když se v týdenících jako Paris Match začaly objevovat celostránkové fotografie tehdy ještě politika na vzestupu a tehdy ještě ve společnosti nyní již jeho bývalé ženy Cécilie. A kdyby se Sarkozy začetl podrobněji do analýz průzkumů veřejného mínění, postřehl by, že jeden z důvodů poklesu jeho obliby u konzervativněji naladěných voličů musí hledat právě ve svém široce medializovaném osobním životě.

Většinu Francouzů však nyní daleko více zajímá, jak jejich prezident plní své předvolební sliby. První velký sociální střet se mu na podzim podařilo ustát, ale další jsou na obzoru a mottem nynějších debat je "kupní síla", tedy pojem, do něhož se promítá odpor mnoha voličů vůči možnému poklesu životní úrovně. Ten odpor je zcela srozumitelný, ale zároveň v některých ohledech těžko pochopitelný. Stačí si přečíst jakýkoli podrobnější popis například mzdových a sociálních poměrů v energetické společnosti Electricité de France, aby bylo zřejmé, že podobná velkorysost je dlouhodobě udržitelná, jen když na ni bude přispívat ne vlastní podnik, ale státní rozpočet a tedy ostatní daňoví poplatníci a ne 140 000 zaměstnanců EdF.

Nicolas Sarkozy se pokusil převzít iniciativu opakováním postupu, který zkusil v loňském roce. Když oznamoval řadu iniciativ v domácí i zahraniční politice, sázel na to, že opět vytvoří tak široký politický a reformní tlak, že se proti němu nestačí utvořit akceschopná opozice. Riziko spočívá v tom, že tři čtvrtě roku po nástupu do prezidentské funkce se voliči dožadují výsledků, že nezaměstnanost po dřívějším poklesu začíná stagnovat na stejné úrovni, že hospodářský růst je pořád pod průměrem eurozóny a inflace začíná nabírat dech. Francouzský prezident samozřejmě nemohl a nemůže zabránit růstu ceny ropy a potížím na americkém finančním trhu, ale voliči si pamatují, že jim sliboval, že se budou mít lépe. Ať chce, či nechce, Nicolas Sarkozy teď bude plavat proti proudu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .