Sarkozy
Za mimořádně vysoké účasti voličů (čili odpovědně a s rozmyslem) si včera Francie vybrala prezidenta. Důvodů, proč vyhrál Nicolas Sarkozy, je určitě více, ale především prý o vítězství více stál a větší část voličů přesvědčil, že ve srovnání se svou protikandidátkou ví přesněji, co chce. Sarkozy i Royalová slibovali politickou změnu. Po vítězství pravicového kandidáta, který střídá pravicového předchůdce, se ovšem dá očekávat spíše kontinuita.
Ambicí prezidentů bývá naklonit si i občany, kteří je nechtěli. Už v den svého vítězství musí mít Sarkozy na paměti, že budou následovat volby parlamentní. O prosazování něčeho, co by se zjevně rozcházelo s veřejným míněním, tedy nemůže být řeč. Když opadnou vášně a přijdou všední dny, zjistí se, že jak naděje, tak obavy byly přehnané a že se kaše nejí tak horká, jak se předvolebně navařila. Sarkozy bude nicméně prezidentem, kterého bude vidět a slyšet. Nechybí mu politické zkušenosti ani charisma a v porovnání s prezidentem odstupujícím je Sarkozy mladík, který vnese do francouzské politiky víc elánu.
U nás by si francouzskou volbu měli pochvalovat stoupenci užší evropské integrace. Sarkozy podporuje zjednodušení euroústavy na minismlouvu, kterou by schvaloval parlament. Je pro těsnější ekonomické a politické propojení s Německem. Radost z jeho zvolení nejspíše nepanuje v Turecku, které podle Sarkozyho nepatří do Evropy. A na rozdíl od Chiraca se Sarkozy údajně nebude vymezovat proti Americe. To všechno se předpokládá, očekává či tuší. Zcela jisté je pouze jedno. V čele Francie ani po těchto volbách nebude stát žena. Což je nepochybně škoda.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
