Šance ODS vládnout

Z tohoto úhlu pohledu mohou na první pohled působit úsměvně informace objevující se ve sdělovacích prostředcích, kdo by mohl být ministrem v nové vládě. Na druhý pohled samozřejmě nejde pouze o nereálné spekulace. Nová vláda totiž může být jmenována i třeba s perspektivnou, že ve sněmovně neprojde. Záleží pouze na rozhodnutí prezidenta republiky, zda jmenuje Topolánka premiérem i bez záruky většinové podpory. Pokud ano, může se ujmout nový kabinet moci. Jeho život by však byl omezen dobou, než by mu byla vyslovena nedůvěra. Po ní by byl kabinet de facto v demisi, zemi by však formálně spravoval až do okamžiku, kdy by president republiky jmenoval vládu novou.

Samozřejmě takovýto scénář se může odehrát až v momentu, kdy začne fungovat nová sněmovna. Po její ustavující schůzi totiž musí podat demisi Paroubkova vláda. Dokud se tak nestane, zůstává i nadále u moci. V této souvislost bude klíčová volba nového předsedy sněmovny. Vzhledem k povolebnímu patu bude bez předchozí dohody úspěšná volba vedení sněmovny prakticky nemožná. Takže teprve až po zmiňovaných krocích, může následovat případné jmenování Topolánkova kabinetu. Od té chvíle by běžela lhůta třiceti dnů. Do jejího konce musí nový kabinet požádat sněmovnu o vyslovení důvěry.

Takže na jednání o podpoře nové vládě by existovalo svým způsobem dost času i po jejím jmenování. Tím spíš, že neúčast na hlasování pouhého jednoho jediného poslance z opozičního tábora, by umožnil vyslovení důvěry sto hlasy, tedy počtem, kterým by měla koaliční vláda disponovat. Podmiňovací způsob je samozřejmě na místě. Bylo by totiž naivní se domnívat, že dosavadní patovou rovnováhu se pokoušejí nejrůznějším způsobem vychýlit pouze občanští demokraté.

Ostatně některé informace, které na veřejnost pronikly z víkendového jednání vedení sociální demokracie dokazují, že ČSSD neseděla před volbami s rukama založenýma v klíně a podle všeho nečeká pasivně na to, jak se bude dařit v povolebním vyjednávání ODS. Řeč je například o snaze sociální demokracie srazit volební výsledek zelených co nejníže. Důkazem může být přijetí některých zelených, kteří se vydávali za levicovou frakci, Jiřím Paroubkem pár dnů před volbami. Lze si dobře představit, že sociální demokraté i nyní sondují terén ve Straně zelených a snaží se připravit si půdu pro případnou svoji variantu nové vlády. Ať už typu koaliční spolupráce, nebo snahy dostat na svoji stranu některého z poslanců, kteří by spolu s komunisty mohli tolerovat menšinový kabinet ČSSD. Ostatně výzvy na adresu zelených, že svůj program prosadí spíše s pomocí sociální demokracie než ODS, mohou být jistým náznakem takovéto taktiky.

Samozřejmě, aby ČSSD převzala hlavní roli v jednání o nové vládě, musel by nejprve zkrachovat projekt koalice ODS, lidovců a zelených. A hlavně by musel prezident republiky při druhém pokusu pověřit jednáním o vládě právě představitele sociální demokracie. To však hlavě státu ústava nenařizuje. V případě druhého pokusu by tak záleželo pouze na Klausově uvážení. Což je další důkaz toho, jak se sociální demokracii vymstila nezvládnutá volba nové hlavy státu. Z tohoto úhlu by tudíž mohli vytěžit z případného vychýlení patové rovnováhy více občanští demokraté.

Vzhledem ke zmiňované volbě prezidenta republiky by možná mohli oprášit kontakty do řad komunistické strany. Třeba by pro ně bylo schůdnější pokusit se zajistit si neúčast jednoho komunistického poslance při hlasování o důvěře vládě, než se složitě dohadovat se sociálními demokraty. Navíc by se nemuseli zavázat k posílení podílu komunistů na moci, protože by nešlo o spolupráci s celým klubem či stranou, ale s jednotlivcem. Kdyby podobnou variantu vypustili občanští demokraté nějakým způsobem na veřejnost, mohli by si dopředu otestovat reakce a také dostat pod tlak sociální demokraty. Ti totiž mohou momentálně těžit z výhody, že bez jejich tolerance nemá kabinet občanských demokratů, lidovců a zelených šanci na úspěch.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .