Samci vyhlašují šimpanzí války

Před pětadvaceti lety objevili vědci u šimpanzů chování, které sice tyto lidoopy ještě více přiblížilo lidem, ale ke cti jim neslouží. Ukázalo se, že i naši nejbližší zvířecí příbuzní vedou války. Podobně jako u lidí se i u šimpanzů válek účastní především zástupci silnějšího pohlaví. Pokud se mezi nimi výjimečně vyskytne samice, pak jde o neplodné zvíře. Šimpanzí komando se vydává na hlídkovou pochůzku k hranicím území, jež má obsazeno jejich tlupa. Obvykle se vytratí z domovské tlupy v naprosté tichosti a pochodují v zástupu jeden za druhým. Už tento přesun je u šimpanzů krajně nezvyklý, protože obvyklé výpravy za potravou podnikají v rozptýlených skupinách a tropí při něm spoustu hluku.

Komando nepátrá po jedlých rostlinách. Jeho členové hledají jakoukoli známku přítomnosti cizí tlupy. Pokud na ni narazí, nejprve se přesvědčí, jak je silná. Teprve když si je jista početní převahou, prudce zaútočí. Cílem útoku bývají přednostně cizí samci. Šimpanzi útočí tvrdě a k poraženým jsou krutí. Střety často končí smrtí poražených. Jsou známy případy, kdy šimpanzi během několika let sousední tlupu zcela vyhubili.

Pro vědce zůstávalo záhadou, co spouští u šimpanzů agresivní choutky a co je ponouká k válečným výpravám. Někteří odborníci na chování šimpanzů se domnívali, že šimpanze nutí k výpadům na cizí území nedostatek potravy na jejich vlastním teritoriu. Podle jiných se vydávají šimpanzi na cizí území během lovů na jiná zvířata. Dalším motivem mohou být říjné samice v cizí tlupě, jež samce neodolatelně lákají. Nelze vyloučit, že agresivní výpad je jen odezvou na neúnosný tlak, kterému je útočící tlupa ze strany napadených sousedů delší dobu vystavena. Motiv musí být v každém případě velmi silný, protože válečné výpravy zaberou šimpanzům až 12 hodin a účast v nich je stojí hodně sil.

Antropolog John Mitani z University of Michigan se věnuje výzkumu života šimpanzů dlouhá desetiletí. Pět let pozorování velké tlupy šimpanzů žijících v ugandském národním parku Kibale jej dovedlo k závěru, že o válečných výpravách rozhoduje počet samců, kteří se sejdou v tlupě. Šimpanzí společenství se neustále mění. Oddělují se od něj menší skupinky, které se toulají nějakou dobu samostatně, aby se po čase opět připojily k ostatním. Šimpanzí samci vytvářejí party, ale obvykle se nesejdou všichni ve stejný čas na jednom místě. Když k tomu dojde, pravděpodobnost válečné výpravy prudce stoupne. Každý další samec ji zvyšuje asi o 17 procent. "Samci se ve větším počtu cítí silnější a ve větších počtech také snáze seberou odvahu k zahájení útoku na cizí tlupu," říká John Mitani.

Šimpanzi jsou naši nejbližší zvířecí příbuzní, a není proto těžké hledat v jejich chování analogie k chování lidí. V tomto případě je pokušení o to silnější, že podobné útoky na sousedy jsou u jiných živočišných druhů velice vzácné. John Mitani ale varuje před unáhlenými závěry. "Z tohoto chování šimpanzů lze jen obtížně vyvozovat nějaká obecná pravidla, jež by platila i pro člověka," konstatuje americký antropolog.