Salesiáni vysílají 20 mladých lidí do devíti zemí

Salesiáni vyslali 20 mladých lidí do devíti zemí světa pomáhat chudým dětem a mládeži
Salesiáni vyslali 20 mladých lidí do devíti zemí světa pomáhat chudým dětem a mládeži

Dvacet mladých lidí se v uplynulých dnech vypravilo do devíti zemí světa, aby pomáhali chudým dětem a mládeži. Jako dobrovolníky je do zahraničí posílá organizace Sadba, tedy Salesiánská asociace Dona Boska z pražských Kobylis. Mladí lidé, kterým je mezi osmnácti a pětatřiceti lety, odjíždí v rámci programu Cagliero na měsíc, ale někteří také celý rok. Čeká je práce ve školách, dětských domovech, v romských osadách, ale také ve vězeních pro mladistvé.

Anna Daňhelová: „Budeme pracovat s mládeží, která tam je. Třeba v oratoři, doučování a pak právě ve vězení pro mladistvé, tam budeme jednou týdně docházet.“

Vysvětluje jedna z dobrovolnic, Anna Daňhelová z Prahy. Příštích deset měsíců bude pobývat v Mexiku. Jede tam se svým přítelem, Martinem Herdou z Pyšel.

Martin Herda: „Oba jsme chtěli vycestovat někam do zahraničí na delší dobu, tohle byla dobrá možnost. Zároveň jsme si říkali, že bychom rádi spolu darovali rok Pánu Bohu. Tohle je příležitost, když salesiáni to umožňují.“

Co vede mladé lidi k tomu, aby v cizí zemi za složitých podmínek pomáhali jiným, vysvětluje ředitel organizace Sadba Pavel Ženíšek.

Pavel Ženíšek: „Dobrovolníci jsou dobrodružné povahy a láká je jet do chudých zemí, do Afriky, do Asie. Je tam tedy motiv dobrodružství, určitě také motiv, že chtějí pomoct druhým a poznávat novou kulturu a novou zemi. Pro ty, kteří jsou věřící, je tam často ještě motiv, že chtějí nějakým způsobem sloužit Pánu Bohu.“

Dobrovolníci tak jedou třeba na měsíc do Bulharska, kde budou pracovat s romskou mládeží, jiní jedou na rok třeba do Afriky. Anna Ambrozková z Hodonína bude příští rok v angolském městě Lwande.

Salesiáni vyslali 20 mladých lidí do devíti zemí světa pomáhat chudým dětem a mládeži

Anna Ambrozková: „Je tam škola pro děti od pěti do patnácti let, tam budu učit, nejspíš matiku. Pak tam mají spoustu zájmových kroužků, orchestr, taneční, divadelní, takže budu pomáhat s vedením.“

Anna Ambrozková jede do místa, kde zatím nikdo z evropských dobrovolníků ještě nebyl. A portugalštinu, kterou se ve Lwande mluví, se zatím učí.

Anna Ambrozková: „Oni naštěstí ví, že to není rozsáhlý jazyk, takže mají nachystané, že první dva měsíce se učíme jazyk a pomáháme v centru vařit, uklízet. Až potom se zapojujeme víc, takže to snad nebude problém.“

Nadšenému vyprávění dobrovolnice naslouchá Pavel Ženíšek. Sám ale dobře ví, že pobyt dobrovolníků, kteří jsou v rámci možností po celou dobu pobytu v kontaktu s českou kanceláří, má různé fáze, od nadšení až po zklamání.

Pavel Ženíšek: „Teď převládá očekávání a nadšení. Většinou to je tak, že jsou různé vlny, když přijedou, nadšení vystřídá vystřízlivění a potom teprve přichází něco zdravého, že vidí, že nejenom tam je všechno super nebo všechno blbě, ale že to je jiné.“

Letošní slavnost vyslání dobrovolníků byla mimořádná. Před dvěma lety bylo vysláno sedm lidí, před rokem deset, ale v letošním ročníku bylo v programu SADBA připraveno až dvacet účastníků. Jak se vůbec někdo může stát dobrovolníkem a vyjet na misi do zahraničí?

Pavel Ženíšek: „Zhruba v tuhle dobu začínáme agitaci na další rok, který začíná v říjnu. Je to formou přes internet, kde máme nabídky, kde o programu Cagliero je cosi řečeno, co to obnáší. Nejvíc se nám teď osvědčilo oslovovat pomocí Facebooku. Druhý nejsilnější kanál je přes osobní kontakty – když kamarád někde byl a vykládá o tom, nadchne okolí a řeknou si to mezi sebou.“

Až se za rok dvacítka letošních dobrovolníků vrátí zpátky, budou jejich zkušenosti a zážitky možná další inspirací pro jejich následovníky.