Saddam odsouzen k trestu smrti

V roce 1982 nechal totiž irácký diktátor, nejspíš v návalu vzteku, povraždit celkem 148 lidí, z šíitské vesnice Dudžail, kde se údajně jeho tehdejší odpůrci na něj pokusili spáchat atentát.

Neúspěšně, bohužel, můžeme říci - ale vládce se náležitě rozlobil a všechny ty místní lidi nechal umučit anebo pověsit pro výstrahu případným dalším pachatelům atentátů. Jak dnes podotkl komentátor HN Adam Černý, je to vlastně ortel za jakési "irácké Lidice".

Saddámovi obhájci se dnes pochopitelně proti rozsudku odvolali a odhaduje se, že odvolací soud potrvá dalších několik měsíců. Jak dlouho může trvat, irácké zákony nestanoví. Již tento týden ale začne v Bagdádu další soudní proces, v němž bude Saddám Husajn čelit jinému obvinění a probírat se budou další případy, kdy nechal nemilosrdně likvidovat své odpůrce.

Takových případů je samozřejmě mnoho - jak víme, bývalý irácký diktátor má na svědomí desetitisíce lidských životů - a to nejen vlastních občanů, zejména šíitů na jihu a Kurdů na severu země, ale třeba i Kuvajťanů, jejichž zemi se svojí armádou anektoval v roce 1990. Lze předpokládat, že dříve či později trestu neunikne.

Soudní proces s ním doprovázejí ovšem nejrůznější spory, které mají též závažné politické následky. Především zde původně existovala možnost, aby byl souzen vojenským a nikoli jen civilním soudem. V takovém případě by bylo pravděpodobně už dávno po procesu - i po vykonaném rozsudku smrti - a to by jistě mělo patřičný vliv v celé irácké společnosti - a to jak na jeho příznivce, tak i na jeho odpůrce. Jako politický symbol, představitel bývalého režimu, by už definitivně zmizel ze scény.

Na to si ale budeme muset ještě nějakou chvíli počkat. Jinou možností bylo samozřejmě také soudit Saddáma Husajnu u nějakého mezinárodního tribunálu, jakým je třeba tribunál OSN v Haagu pro zločiny v bývalé Jugoslávii. Dostalo by se mu pak asi všech vymožeností soudní obhajoby a samotný proces pod dohledem mezinárodního společenství by jistě probíhal precizněji a hlavně, v méně nebezpečném prostředí.

Pro Iráčany by však měl nutně takový proces v cizině přídech rozhodování vynuceného zvenčí, ať už by dopadl jakkoli. Jeho výsledek by chápali jako něco, co jim "vnutila" mezinárodní komunita a rozsudek mezinárodního tribunálu by tak nikdy nemohl nahradit ten, k němuž došli sami iráčtí soudci v Bagdádu. To je také třeba si uvědomit.

Tento soud, ačkoli trval tak dlouho a byl doprovázen mnoha násilnostmi, kdy dokonce i členové týmu jeho obhájců anebo příbuzní soudců byli v průběhu procesu zavražděni, nepochybně má a bude mít pro vnitřní vývoj v Iráku mnohem větší význam, než by měl formálně "sebespravedlivější" soudní proces v holandském Haagu.

Kromě masakru v šíitské vesnici Dudžail čelí dnes Saddám Husajn např. obvinění z genocidy Kurdů, kteří se vzbouřili v letech 1987 - 1988. V městěčku Halabža tehdy neváhal dokonce použít chemické zbraně. Předmětem další obžaloby jsou popravy domácích politických odpůrců režimu anebo již zmíněná invaze do Kuvajtu a také brutální potlačení šíitského povstání v roce 1991.

Odpovědnost za tyto historické události by mu nakonec musel přisoudit každý tribunál. A je dobře pro Iráčany i další vývoj v zemi, že se tak stalo v jejich hlavním městě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .