Šachy na ministerstvu spravedlnosti

Tak hezky se v České republice dělá politika. Teď je tedy otázka. Pokud předseda Nejvyššího správního soudu zrušil stážistovi Vyvadilovi souhlas s pobytem na ministerstvu, byl náměstek odvolán nebo nebyl odvolán? Bude tedy následovat odveta premiéra, která byla očekáván v případě náměstkova odvolání, nebo nebude? Ministr spravedlnosti Němec je věru obratný politik, když se svého náměstka zbavil, ale neodvolal ho. Jestli to ovšem nevyjde skutečně na stejno.

Dění na ministerstvu spravedlnosti a kolem něj je v každém případě tristní ukázkou stavu české politické scény. Na prvním místě jde o otázku politickou. V čele ministerstva je předseda Unie svobody, politické strany, která postupně ztratila všechnu přízeň voličů a téměř s jistou už v příští Poslanecké sněmovně nezasedne. Tomu odpovídá stav této strany, která už funguje jen setrvačností a nemá už vůbec vůli změnit dosavadní stav.

O tom svědčí i průběh jejího posledního sjezdu, kde byl opět zvolen do čela strany právě Němec. Strana, která je na dně, zpravidla nevolí totéž vedení, za kterého se na dno ponořila. Pokud to učiní, dává tím najevo, že už chce pouze ve svých získaných funkcích dožít. Jaký ale má taková strana vlastně mandát zastupovat občany ve věcech veřejných? Zastupuje dnes ještě někoho?

Mimochodem, mandát jejích současných politiků se dá zpochybnit ještě dalšími způsoby. Unie svobody před čtyřmi lety kandidovala v rámci tzv. Koalice, tedy s KDU-ČSL. Je pravděpodobné, že kdyby kandidovala sama, neprošla by přes pětiprocentní hranici. Ale i v rámci Koalice zastupovali stranu politikové, z nichž mnozí už stranu opustili na protest proti jejímu vládnímu angažmá. Unie svobody je tedy ve vládě pouze z jakési setrvačnosti.

Ale i tu setrvačnost premiér v poslední době mnohokrát zpochybnil, když dal jasně najevo nejen Unii svobody, ale i KDU-ČSL, že je ve vládě už nepotřebuje a že už se v podstatě chová jako premiér menšinové vlády. Co tedy ještě menší strany vlastně ve vládě hledají? Není to více než ponižující postavení?

Samozřejmě, tři měsíce před volbami je to už tak trochu jedno, přesto jde o jednání ne zcela standardní. Připomeňme dění na sousedním Slovensku, kde jedna politická strana z principiálního důvodu, či se alespoň tak tvářila, vystoupila z vlády půl roku před volbami.

Celé vládní uspořádání, založené původně na koaliční dohodě, je v poslední době zpochybňováno a to je také důvod, proč ministr spravedlnosti Němec, ač měl na to právo, zdráhal se propustit náměstka a stážistu Vyvadila, protože by možná byl odvolán sám. Premiér už jeho stranu nepotřebuje. Faktem je, že by to možná Unii svobody prospělo do nadcházejících voleb, jak naznačil v televizní debatě Němec, když vzkázal premiérovi, že jestli chce přispět k volebnímu úspěchu Unie svobody, nechť ji z vlády vyhodí. Tím ale mimoděk naznačil, že sám předseda vidí vyhlídky své strany beznadějně.

Druhý aspekt je věcný. Jaké měl přesně úmysly náměstek Vyvadil na ministerstvu, o tom toho mnoho nevíme, stejně tak, proč tak pohrdá svým ministrem, když mu ani nestojí za řeč komentovat jeho názory. Faktem ale je, že Vyvadil byl v několikeré roli a to bylo zvláštní. Na jedné straně je soudcem, byť s pozastaveným mandátem, na straně druhé se chová jako politik, blízký premiérovi. To je nepřípustné, jednu z rolí by si měl vybrat. Pokud by byl politikem, pak by skutečně mohl ministrovi tvrdě oponovat a scházet se s kýmkoliv.

A že toho oponování by na ministerstvu bylo. Premiér připomněl ministrovi hlavně dvě kauzy. Velmi diskutované a problematické vydání katarského občana do své země k trestnímu stíhání. Na to měl sice ministr právo, ale přesto šlo o akt diskutabilní. Trestný čin, kterého se měl katarský občan dopustit, tedy zneužívání nezletilých, se dá těžko došetřit na vzdálenost tisíce kilometrů, v jiném jazykovém i kulturním prostředí.

Správnějším postupem by jistě bylo, kdyby byl katarský občan odsouzen v České republice a do své země byl vydán k výkonu trestu, jak se děje s mnohými českými občany.

Druhou kauzou, spadající služebně pod ministerstvo vnitra, byl tvrdý konflikt s předsedkyní Nejvyššího soudu Ivou Brožovou, vrcholící jejím dosti amatérským odvoláním prezidentem republiky, které pozastavil Ústavní soud. Mohlo by být sympatické, když se premiér k těmto problematickým kauzám vrací, kdyby to nebylo nanejvýš účelové jen kvůli osobnímu sporu o Vyvadila.

V každém případě, i když se situace uklidní, ministr Němec už nemůže svůj boj vyhrát. Nejpozději v červnu na ministerstvu skončí a pokud ve volbách jen trochu uspěje ČSSD, Vyvadil se nejspíš na ministerstvo vrátí v jeho funkci. Zasedání kocourkovských tedy zatím může pokračovat.