S Janem Bártou o humanitární organizaci ADRA
Humanitární pomoc může být jednoduchá i složitá záležitost. Když ji chápeme jen jako poukázku peněz do postižené oblasti, pak se řeší pouze otázka kde sehnat prostředky a jak je dostat k potřebným. Když se ale nějaká organizace snaží zlepšit někde dlouhodobé životní podmínky, je to složitější. Takovou ambici má ADRA, která pomáhá nárazově, ale také se na různých místech snaží zlepšovat zdravotní péči nebo zvyšovat vzdělanost obyvatel.
Eva Hůlková: Na mapě světa má ADRA mnoho svých pomyslných vlaječek. Participuje nebo sama vede a řídí projekty humanitární pomoci a projekty rozvojové pomoci. Gruzie, Srí Lanka, Barma, Angola, Mongolsko, Moldávie, Bangladéš atd. Přehlídka potřebnosti a problémů, o kterých se nám, v bohaté střední Evropě, ani nezdá...Jak zdůrazňuje šéf české ADRY Jan Bárta, chudý a bohatý svět je propojen. Chcete-li vědět jak, musíme poněkud přitvrdit: je propojen tak, že my z bohaté části matičky Země žijeme na úkor těch z chudší části. Jan Bárta má vcelku srozumitelný příklad:
Jan Bárta: Když byste se podívali na visačku, co máte našitu na triku vzadu na zádech, tak tam byste stěží našli něco toho druhu jako "Made in Czech Republic". Najdete tam "Made in China". Ale kdybyste skutečně hledali, kde se nejvíc těch hadříků ušije - to je právě Bangladéš. A přitom Bangladéš je jednou z nejchudších zemí světa! Kdyby to vaše tričko, které šily šičky v Číně, šily šičky v Česku, tak byste za to tričko museli zaplatit třikrát tolik. A v tuto chvíli zkuste přemýšlet! O tom, jestli je to tak úplně čisté, že nás nezajímají problémy lidí zdaleka. Když vidím ty továrny textilní v Dháce - přál bych vám vidět ty podmínky, za jakých tam lidé žijí! A my tady s klidem nosíme ta jejich trička, ty jejich kalhoty a vůbec nás to netrápí, že ti lidé jsou v té chudobě dál...
Eva Hůlková: Jan Bárta podotýká, že Češi neměli nikdy žádnou kolonii, a tudíž si podobné otázky příliš nekladou. Narozdíl od států, které kolonie měly, a odpovědnost tohoto druhu si připouštějí více.
Jan Bárta: Je ale třeba říci, že i takové "najky", které si někdo koupí - tak náklady na mzdy z celkové ceny boty činí asi čtyři procenta! A zase jsme u toho, že ten Třetí svět, ať chceme nebo nechceme, potřebujeme. A už proto bychom na něj měli pamatovat. Pak si také myslím, že to souvisí samozřejmě i s takovou formou toho, čemu říkáme solidarita. Když se nám něco stane, něco , na co už sami nestačíme, jsme rádi, když nám někdo pomůže. Teď to zrovna, díkybohu, nejsme my!
Jak říká Jan Bárta, je čas pomáhat. A je třeba vzít to jako přednost, nikoliv jako zátěž.
