S cizím pasem do Paříže

Příběh Jindřicha Tomeše a Carole Paris.

V roce 1982 požádal uprchlík z Československa Jindřich Tomeš ve Francii o politický azyl. To by samo o sobě nebylo zvlášť pozoruhodné, z ČSSR utíkaly na Západ tisíce lidí. Tomeš byl ale signatář Charty 77 a do Francie se dostal tajně, s cizím francouzským pasem, poté, co v Čechách utekl od soudu a měsíce se skrýval.

Jindřich Tomeš (1959) patři k severočeskému undergroundu. Ze školy ho roku 1977 vyhodili kvůli dlouhým vlasům, ve stejném roce (v osmnácti letech) podepsal Chartu 77, tudíž byl od té chvíle sledován a předváděn k výslechům.

V jedenadvaceti byl poprvé z politických důvodů uvězněn. Jeho první obvinění a odsouzení (za „výtržnictví“) stojí za to připomenout podrobněji: byla to totiž naprostá fraška - a Státní bezpečnost se ani neobtěžovala dávat si s „konstrukcí vykonstruovaného procesu“ proti severočeským „androšům“ nějakou práci.


„Sprosťáci“ na svatbě

Carole Paris

V březnu 1980 měl na předměstí Ústí nad Labem svatbu Tomešův kamarád. Na soukromou oslavu si pronajal sál v hospodě, kam se sjely další máničky z undergroundu. Legitimovali je členové Pomocné stráže VB, uniformovaní esenbáci nedorazili, nicméně policie zasáhla o dva měsíce později.

Jindřicha Tomeše, který na svatbě zpíval své vlastní skladby, a dalšího písničkáře Charlie Soukupa totiž udal jejich známý, donašeč StB: zpívali prý neslušné protistátní texty. Oba byli zatčeni (Tomeš v květnu) a vzati do vazby.

Soud s Karlem „Charlie“ Soukupem a Jindřichem Tomešem se konal 4. a 5. listopadu 1980 v Ústí nad Labem. Podle Sdělení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných č. 261 vystihovala podobu soudu následující úvodní výměna názorů.

Soukup soudu sdělil: „Domnívám se, že /literární/ texty nemohou být posuzovány soudem.“ Na to soudce odpověděl: „Když to dojde tak daleko, že se dostanete až sem, tak ano.“

V již citovaném sdělení VONS č. 261 se píše, že svědkové, kteří měli před soudem dosvědčit vulgaritu a protistátní zaměření Tomešových a Soukupových písní, odvolávali své výpovědi jeden za druhým.

Jeden z nich řekl, že na zpěvu obou pánů mohlo svatebčanům vadit pouze to, že zpívali rusky. Soudce se ohradil: ale do vyšetřovacího protokolu jste říkal něco jiného. Na to svěděk: „…že uráželi národní hospodářství… Ale to diktoval při výslechu major.“ Další svěděk prohlásil, že vyšetřovatelé si do protokolu „psali, co chtěli“.

Nebylo to ovšem nic platné: Soukup dostal za výtržnictví deset měsíců vězení, Tomeš rok. Stejně pak rozhodl i odvolací soud. Několik lidí podepsalo dopis na jejich obhajobu zaslaný krajskému prokurátorovi, řada disidentů vyhlásila protestní řetězovou hladovku. Marně - Tomeš si zbytek trestu odpracoval v kriminále v Bělušicích na Mostecku.


Útěk do ilegality

Logo

Jindřich Tomeš vyšel z vězení roce 1981. Na svobodě byl asi dva měsíce – a Státní bezpečnost ho začala znovu stíhat. Tentokrát na svobodě, nemusel tedy do vazby, a před soud se dostal za údajné křivé svědectví. Přesně za to, že neudal známého z Ústí, který si pěstoval v květináči marihuanu, a na otázku SNB, zda může takovou věc dosvědčit, odpověděl: „Nic o tom nevím“.

Když šel Tomeš k soudu, viděl kamarádku, kterou zrovna odváděli v poutech a eskortovali do věznice. Rozhodl se, že znovu už do kriminálu nechce - absolvoval jen část soudu a v příhodné chvíli utekl. Skrýval se pak dlouhé měsíce po bytech svých známých a Státní bezpečnost po něm vyhlásila celostátní pátrání.

U disidentky Aleny Bytomské Kumprechtové, která ho laskavě vzala k sobě domů, poznal Tomeš francouzskou studentku Carole Paris – a ta ho nakonec vysvobodila z ilegality, na cizí francouzský pas ho propašovala z Československa. Především této části příběhu je věnován náš nedělní pořad.

Jindřich Tomeš, Alena Bytomská a Carole Paris budou na události let 1980-1982 vzpomínat v Příbězích 20. Století, v obvyklém čase, tedy v neděli po osmé hodině večer. Pořad připravil Adam Drda ve spolupráci s Jaroslavem Formánkem a Ústavem pro studium totalitních režimů.

autoři: adr , Jaroslav Formánek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.