S Českou filharmonií do světa a zase zpět

26. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03774941.jpeg

Náš první orchestr slaví letos už 125 let své existence. Ta začala fakticky 4. ledna roku 1896, kdy své skladby na jejím prvním koncertě dirigoval Antonín Dvořák. Stalo se to v místě, které je dodnes filharmonii zasvěcené – ve velkém sále pražského Rudolfina.

Hudebních nahrávek České filharmonie se v archivu Českého rozhlasu dochovalo samozřejmě mnoho. Vzácnější jsou nahrávky rozhovorů s dirigenty nebo hráči orchestru, například postřehy o koncertech v podmínkách ne vždy ideálních a střípky dojmů z cest, které Česká filharmonie za svou existenci uskutečnila.

Rafael Kubelík

Je zvláštní, že právě zahraničních zájezdů se týká snad největší počet nehudebních zvukových materiálů, které v rozhlase máme.

Přímé reportáže se téměř nedochovaly, ono také posílat reportéra přes půl světa, aby s filharmoniky trávil celé dny, by bývalo příliš drahé. Zbývaly tak besedy po návratu, a ty samy o sobě jsou dost zajímavým materiálem.

Od září do prosince 1959 uskutečnila Česká filharmonie turné na svou dobu ohromující svou délkou i vzdáleností. Po pěti mezipřistáních filharmonici začali na Novém Zélandu, pokračovali přes Austrálii, Japonsko, Čínu, Indii a Moskvu zpět do Prahy.

Cesta se samozřejmě uskutečnila letecky, což v té době bylo logisticky náročné. Už jenom bezpečná doprava nástrojů a patřičná péče o ně během cesty byl faktor, na němž si mohl orchestr docela snadno vylámat zuby.

Poprvé se tak mohli filharmonici setkat se zájmem o koncerty symfonického orchestru, které si nezadaly s pozdější návštěvností koncertů populární hudby, například v Melbourne přišlo na koncert v přírodním amfiteátru na 20 tisíc lidí.

… a cestování za trest

Cesty filharmoniků po světě byly samozřejmě také do jisté míry politikum – Československo si tím plnilo i své kulturně propagační závazky vůči spojencům, dá-li se to tak říci.

A tak v 60. letech sice přišla řada například na dva americké zájezdy, ale také na výjezdy do spřátelených socialistických zemí. Navzdory stejné vřelosti publika tam byly podmínky hraní a především cestování často na hranici únosnosti.

02148706.jpeg

Unikátní záznam z roku 1966 zachycuje část přesunu České filharmonie vlakem, nejspíš mezi Rumunskem a Maďarskem.

Sólistou na balkánském turné byl už tehdy světově proslulý klavírista Ivan Moravec, který to reportérům řekl poměrně natvrdo: takové podmínky, jaké panují na dlouhotrvajících koncertních šnůrách v podstatě degradují výkon umělce. A pokud by je provozoval přes míru, půjde nevyhnutelně umělecky dolů.

Permanentní nevyspalos na špatně naplánovaném zájezdu s nesmyslně pomalými a dlouhými přesuny, dávala Moravcovi za pravdu, a tuto zkušenost potvrdili v reportáži i další filharmonici. Důvodem, proč se zájezd neuskutečnil letecky, byly samozřejmě peníze, jak na záznamu z roku 1966 celkem otevřeně přiznával i ředitel filharmonie Jiří Pauer. Smutnou událostí tohoto turné ostatně bylo úmrtí violisty Karla Málka v Bukurešti.

Velké dějiny v životě orchestru

Rozhlasový archiv v sobě ukrývá i poměrně vzácnou těsně poválečnou nahrávku s Rafaelem Kubelíkem, kde vzpomíná na těžká válečná léta pod nacisty, kdy se jako šéfdirigent všemožně snažil nevystupovat s orchestrem při slavnostních příležitostech typu Hitlerových narozenin.

Václav Neumann

Některé události související s politikou a Českou filharmonií a politickou situací v zemi jsou známé, ale zvukových dokumentů o nich se příliš nezachovalo.

K takovým okamžikům patří i angažmá orchestru na podzim 1989, kdy orchestr na popud šéfdirigenta Václava Neumanna odmítl v říjnu 1989 spolupracovat s rozhlasem a televizí na protest proti perzekuci signatářů Několika vět.

Na toto téma se odehrál krátký rozhovor o přestávce koncertu České filharmonie v lednu 1990, kdy někdejší zástupci Občanského fóra v orchestru Jakub Waldmann a Ludvík Bortl vzpomínali nejen na rozhodování, zda orchestr Neumannovo gesto podpoří, ale přišla řeč i na listopadové koncerty pro stávkující studenty.

Atmosféra při provedeních Smetanovy Mé vlasti byla tehdy podobně strhující jako kdysi ve dnech ohrožení nacistickou diktaturou. Ti, kdo to zažili, určitě potvrdí, že v takových okamžicích hudba lidi stmeluje víc než kdy jindy.

Poslechněte si celý pořad Jana Sedmidubského v audiu.

autor: Jan Sedmidubský
Spustit audio