S Českou filharmonií do světa a zase zpět

Hudebních nahrávek České filharmonie se v archivu Českého rozhlasu dochovalo samozřejmě mnoho. Vzácnější jsou nahrávky rozhovorů s dirigenty nebo hráči orchestru, například postřehy o koncertech v podmínkách ne vždy ideálních a střípky dojmů z cest, které Česká filharmonie za svou existenci uskutečnila.

Rafael Kubelík|foto:Profimeda

Je zvláštní, že právě zahraničních zájezdů se týká snad největší počet nehudebních zvukových materiálů, které v rozhlase máme.

Přímé reportáže se téměř nedochovaly, ono také posílat reportéra přes půl světa, aby s filharmoniky trávil celé dny, by bývalo příliš drahé. Zbývaly tak besedy po návratu, a ty samy o sobě jsou dost zajímavým materiálem.

Od září do prosince 1959 uskutečnila Česká filharmonie turné na svou dobu ohromující svou délkou i vzdáleností. Po pěti mezipřistáních filharmonici začali na Novém Zélandu, pokračovali přes Austrálii, Japonsko, Čínu, Indii a Moskvu zpět do Prahy.

Cesta se samozřejmě uskutečnila letecky, což v té době bylo logisticky náročné. Už jenom bezpečná doprava nástrojů a patřičná péče o ně během cesty byl faktor, na němž si mohl orchestr docela snadno vylámat zuby.

Poprvé se tak mohli filharmonici setkat se zájmem o koncerty symfonického orchestru, které si nezadaly s pozdější návštěvností koncertů populární hudby, například v Melbourne přišlo na koncert v přírodním amfiteátru na 20 tisíc lidí.

… a cestování za trest

Cesty filharmoniků po světě byly samozřejmě také do jisté míry politikum – Československo si tím plnilo i své kulturně propagační závazky vůči spojencům, dá-li se to tak říci.

A tak v 60. letech sice přišla řada například na dva americké zájezdy, ale také na výjezdy do spřátelených socialistických zemí. Navzdory stejné vřelosti publika tam byly podmínky hraní a především cestování často na hranici únosnosti.

Logo|foto:Český rozhlas

Unikátní záznam z roku 1966 zachycuje část přesunu České filharmonie vlakem, nejspíš mezi Rumunskem a Maďarskem.

Sólistou na balkánském turné byl už tehdy světově proslulý klavírista Ivan Moravec, který to reportérům řekl poměrně natvrdo: takové podmínky, jaké panují na dlouhotrvajících koncertních šnůrách v podstatě degradují výkon umělce. A pokud by je provozoval přes míru, půjde nevyhnutelně umělecky dolů.

Permanentní nevyspalos na špatně naplánovaném zájezdu s nesmyslně pomalými a dlouhými přesuny, dávala Moravcovi za pravdu, a tuto zkušenost potvrdili v reportáži i další filharmonici. Důvodem, proč se zájezd neuskutečnil letecky, byly samozřejmě peníze, jak na záznamu z roku 1966 celkem otevřeně přiznával i ředitel filharmonie Jiří Pauer. Smutnou událostí tohoto turné ostatně bylo úmrtí violisty Karla Málka v Bukurešti.

Velké dějiny v životě orchestru

Rozhlasový archiv v sobě ukrývá i poměrně vzácnou těsně poválečnou nahrávku s Rafaelem Kubelíkem, kde vzpomíná na těžká válečná léta pod nacisty, kdy se jako šéfdirigent všemožně snažil nevystupovat s orchestrem při slavnostních příležitostech typu Hitlerových narozenin.

Václav Neumann|foto:Vladimír Žitný, Právo / Profimedia

Některé události související s politikou a Českou filharmonií a politickou situací v zemi jsou známé, ale zvukových dokumentů o nich se příliš nezachovalo.

K takovým okamžikům patří i angažmá orchestru na podzim 1989, kdy orchestr na popud šéfdirigenta Václava Neumanna odmítl v říjnu 1989 spolupracovat s rozhlasem a televizí na protest proti perzekuci signatářů Několika vět.

Na toto téma se odehrál krátký rozhovor o přestávce koncertu České filharmonie v lednu 1990, kdy někdejší zástupci Občanského fóra v orchestru Jakub Waldmann a Ludvík Bortl vzpomínali nejen na rozhodování, zda orchestr Neumannovo gesto podpoří, ale přišla řeč i na listopadové koncerty pro stávkující studenty.

Atmosféra při provedeních Smetanovy Mé vlasti byla tehdy podobně strhující jako kdysi ve dnech ohrožení nacistickou diktaturou. Ti, kdo to zažili, určitě potvrdí, že v takových okamžicích hudba lidi stmeluje víc než kdy jindy.

Poslechněte si celý pořad Jana Sedmidubského v audiu.