S autory Máje jsme chtěli dům oživit, říká architekt. ‚Las Vegas nepatří do centra Prahy,‘ namítá historik
Z obchodního domu centrum zábavy. To je výsledek rekonstrukce nově otevřeného Máje. Kromě internetových hádek o hranici umění a kýče vzbudil i debatu o tom, jak přistupovat k ochraně kulturních památek. „Snažili jsme se vymyslet koncept společně s původními autory tak, abychom dům oživili,“ říká spoluautor interiéru Milan Mlada z kanceláře AGE Project. „Jakýsi Las Vegas v centru Prahy,“ namítá historik architektury Zdeněk Lukeš.
Pane Lukeši, původně se plánovalo, že by v Máji mohly vzniknout kanceláře a obchody. Teď je z toho, jak říkají sami majitelé, dům zábavy a zážitků. Není to lepší, když vlastně všechna patra, včetně vyhlídky na střeše, může využít veřejnost?
Lukeš: Myslím, že je mohla využít už v době, kdy tam byl obchodní dům. Ale tady se možná musíme trošku vrátit do minulosti.
Pro mou generaci byla stavba obchodního domu Máj naprosto zásadní věcí. Už proto, že to projektovali architekti z ateliéru SIAL Karla Hubáčka – Martin Rajniš, John Eisler a Miroslav Masák. To byly naše tehdejší ikony. Byli to lidé, kteří tvořili jinak, než se tvořilo v normálních projektových ústavech.
Díky Hubáčkovi tam byla daleko větší volnost a ty stavby, které vytvářeli, byly skutečně mimořádné. Někdy i trošku provokující.
Čtěte také
Přiznejme, že když se stavěl Máj na Národní třídě, tak spousta lidí, zejména z té starší generace, byla rozhořčená, že se tam staví taková „bedna“ bez ozdob, které měly ty ostatní stavby kolem.
Pro nás to ale byla mimořádná architektura, která rezonovala i s tím, co se tehdy stavělo na Západě. Konec konců stavěla to taky švédská firma, takže ta kvalita byla vyšší. A samozřejmě byl to obchodní dům.
Dnes se prodává jinak, takže chápu, že musí dojít k nějaké proměně využití té stavby, ale pro nás to byla důležitá budova. Zejména se nám líbila ta zadní část.
To už dneska nefunguje, protože tam stojí Quadrio, kde byla prosklená komunikační hala a kde bylo večer vidět, jak to tam svítí, jak tam jezdí lidé. To byl docela oživující prvek v totalitní architektuře.
Pane Mlado, jak s tímhle odkazem, o kterém mluví Zdeněk Lukeš, pracujete právě ve vztahu k interiéru?
Mlada: První věcí je, že na celém konceptu úpravy a rekonstrukce obchodního domu Máj do úrovně dokumentací pro stavební povolení, jsme intenzivně spolupracovali i se dvěma z původních autorů, zejména s Johnem Eislerem.
Původní autoři popravdě nebyli úplně spokojeni se samotnou realizací toho obchodního domu, protože jejich představy byly původně trošku odlišné, ne vše se zrealizovalo podle jejich návrhů. A přicházeli i společně s námi za památkáři, s určitými návrhy úprav celé hmoty objektu Máj.
Samozřejmě v té době již byl obchodní dům Máj prohlášen za kulturní památku. Byla tam velmi zajímavá diskuze mezi tím, zda původní autoři, kteří se účastní konceptu rekonstrukce a obnovy a revitalizace obchodního domu Máj, mají, či nemají právo hovořit k úpravě prohlášené kulturní památky.
Když říkáte, že jste to konzultovali s žijícími architekty, tak tam spíše šlo o tu stavbu jako takovou, o ten vnějšek. Co říkali na interiér, třeba na dětský svět, muzeum Marvellu, na to, jak vypadá ten vnitřek?
Mlada: Je to tak, že my jsme s nimi společně navrhovali celý dispoziční koncept stávajícího a realizovaného řešení.
Když to vezmu od úrovně prvního nadzemního podlaží, kde byl původně otevřený obchodní koncept, který ale v tuhle chvíli – tím, že se samozřejmě upravily požadavky zákazníků na možnosti nakupování – tak jsme zde navrhli pasáž, která prochází středem té velké obchodní plochy.
Čtěte také
Je to multifunkčně rozdělené a přestavitelné na jednotlivé obchodní jednotky. Zároveň jsme se snažili vymyslet koncept společně s původními autory tak, abychom ten dům oživili.
Ten dům jako takový má samozřejmě charakter, který neodpovídá úplně dnešnímu způsobu nakupování a je to tak z několika aspektů.
Takže nakolik se třeba podíleli nebo vám odsouhlasili architekti Rajniš a Eisler, že takto ten interiér má vypadat?
Mlada: Jestli se bavíme o původní budově, tak jsem vám chtěl představit ten celý koncept, proč třeba eskalátorová hala zůstala tak, jak zůstala, protože samozřejmě to je jedna z důležitých částí toho celého konceptu interiéru.
Zároveň jsme se museli popasovat s tím, že zde již existuje Quadrio, které původně mělo být více méně budovou, která měla sloužit pro parkování. Dnes tam byla plná stěna, eskalátorová hala byla zúžená, my jsme ji opět rozšířili.
Třeba ten princip toho, že jsme znovu odhalili stropy, že jsme znovu odhalili hlavní konstrukční prvky, to jsou ty základní věci, které jsme s původními autory samozřejmě konzultovali.
To, že jsme nahradili prudké schodiště do Teska v eskalátorové hale eskalátorem pro zlepšení přístupu, je samozřejmě také nedílná součást funkčního zlepšení.
Takových věcí je zde stovka. Drobné úpravy, které na venkovní vzhled nemají vliv, ale mají docela zásadní vliv na zlepšení a probuzení toho obchodního domu v rámci jednotlivých podlaží.
Řada prvků přece jen zůstala zachována, autoři se snažili respektovat například odhalenou vzduchotechniku, schody, zábradlí, eskalátorový systém. Není to maximum možného?
Lukeš: Upřímně řečeno, z toho původního obchodního domu Máj zůstal jenom skelet, to znamená železo-betonové sloupy, které žádnou památkovou hodnotu samy o sobě pochopitelně nemají.
To všechno ostatní je postaveno vlastně znovu, je to volná kopie nebo replika původního domu, který ale už slouží úplně jinému účelu. V tom je samozřejmě rozpor. Protože kdyby mohli architekti, kteří tehdy Máj navrhovali, ho dnes předělat pro tu novou funkci, tak asi ten dům bude vypadat úplně jinak.
Čtěte také
Čili tady je otázka vůbec nad památkovou ochranou, jestli v takovém případě to má nebo nemá smysl, když se nám úplně změnil charakter stavby – myslím teď funkci, že se dnes prodává jinak než za totality.
Proto mě zajímá ta kritika. Není tady učiněno maximum možného?
Lukeš: Co se týče parteru, to znamená přízemí, tak je to v pořádku. Vznikla tam nová pasáž, která tam předtím nebyla, to je dané způsobem toho prodeje, tam nemám žádný problém.
Ovšem to, co se odehrává v horních patrech, tak to je strašné. Jednak ta funkce mi přijde děsivá, to je jakýsi Las Vegas v centru Prahy. Myslím, že tohle jsme se dlouho snažili z Prahy vymýtit, alespoň z centra. To patří někam na okraj města, pokud vůbec.
Za druhé, ten vkus je děsný. To je skutečně architektura pokleslých zařízení, heren, kasin a tak dále. A to si myslím, že není důstojné stavby s tou tradicí, o které tady mluvíme.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
Související
-
Praha 1975: otvírá Máj a Kotva, největší obchodní dům východního bloku
V novém seriálu Mozaiky mapujeme s historikem architektury Petrem Klímou minulost i současnost architektonicky pozoruhodných obchodních domů v Praze.
-
Cígler: Praha má skvělé plány, které se složitě prosazují. Všichni rozhodují o všem a nikdo o ničem
„Praha má skvělou koncepci a plány, které se ale složitě prosazují. Jedna paní vám dokáže zablokovat trasu metra D kvůli třem stromům, které chce zachránit,“ uvádí.
-
Petr Fischer: Naše „umčo“ ve veřejném prostoru
Skandály někdy posouvají společnost více než systematická práce. Skandál přitahuje pozornost, vtahuje do dění a z okrajového problému se stává veřejná záležitost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
