Různé chiméry a trochu konkrétnější výhledy

18. prosinec 2006

"Je to jen chiméra", říká Jiří Paroubek o možnosti, že se mezi poslanci ČSSD objeví více osob s podobným postojem jako Miloš Melčák, který jeví jistou ochotu umožnit vznik vlády bez podílu své strany, jež má prý zůstat vyhraněně levicová a tedy raději v opozici.

Možná má předseda sociální demokracie pravdu. I když to z jeho úst nezní tak výhružně a možná i pravděpodobně, jako když se v létě tvářil, jako že snad má v kapse trumf v podobě nějakého přeběhlíka od pravo-středo-zelené stovky. Proto stále opakoval, že chce dostat svou šanci sestavovat vládu. Dnes se do toho už tak nežene.

Topolánkovou chimérou to ovšem skutečně může být. Konec konců Melčák zatím nepřipustil možnost, že by toleroval trojkoaliční kabinet ODS, lidovců a zelených, nýbrž jen menšinový občanských demokratů. A pro ten zase nechtějí zvednout ruce poslanci Strany zelených. Pak by se opět vše ocitlo na nulovém bodě. Ale je tu ještě pořád v závětří těžko vypočitatelný Miloš Zeman, o kterém se soudí, že chce dokončit vnitrostranickou čistku - to jest odstranit ty zbývající sociální demokraty, kteří se proti němu postavili před čtyřmi lety při prezidentské volbě. A nadto možná sleduje ještě nějaký jiný svůj cíl, o kterém bucde za chvíli řeč. Vzhledem k tomu, jak silně jsou k Zemanovi někteří poslanci ČSSD stále přimknuti, je možné doslova leccos.

A není tudíž Paroubkovou chimérou představa jednoty klubu, ovšem už tak bez Melčáka a dost možná i jeho odpadlického předchůdce Pohanky? Těm, kdo se postaví proti, slibuje předseda vyloučení ze strany. Jenže pokud by jich bylo víc, nemuseli by si z toho nic dělat, protože by zřejmě záhy došlo k prudkému vývoji a oni by se členy ČSSD mohli klidně znovu stát.

Buď jak buď , situace je nyní nepřehlednější než kdykoli po volbách a Topolánek je v ní kupodivu nejblíže možnosti stanout v čele vcelku stabilního proreformního kabinetu. "Konstruktivní přeběhlík" či přeběhlíci zemanovsko-melčákovského názoru mu nevadí. A proč také? Momentální stav věcí reflektuje už i nový lidovecký šéf Čunek, který těžko může odmítnout nabídku na účast ve vládě. Když mu nadto Topolánek nabízí pět ministerských křesel. A předsedové trojkoaličních stran říkají, že našli recept na cestu k předčasným volbám: totiž spojit některý z reformních zákonů, například z oblasti zdravotnictví nebo sociálních výdajů, s hlasováním o důvěře vládě. Stovka zástupců ODS, lidovců a zelených by dokázala, aby k zákonu sněmovna tři měsíce nepřijala usnesení. Volby by staly realitou. Jinými slovy by pak ovšem sociální demokraté nakonec raději měli nechat takový zákon projít. Neboť dokud se výrazně nezmění jejich preference, předčasné volby jsou pro ně nebezpečnější než cokoliv jiného. Silnou roli v té době budou hrát i zcela osobní zájmy jednotlivých poslanců, kteří se nebudou chtít vzdát svých pozic, do kterých se přece nemusí vrátit. To by ovšem znamenalo, že Topolánkova vláda bude u moci být klidně po celé volební období.

Aniž bychom podceňovali strategickou obratnost Jiřího Paroubka, nelze si nevšimnout, že předseda ČSSD je nyní v nebývalé defenzivě a zdálo by se, že by měl nyní zkoušet nalézt cestu k Miloši Zemanovi. Neboť ten má, jakkoli je to vzhledem k jeho solitérskému postavení mimo aktivní politiku absurdní, podle všeho v rukou klíče k nejbližší české politické budoucnosti. A jeho role je vůbec zvláštní. Zeman je sice pro odchod sociálních demokratů do opozice, ale zároveň pro předčasné volby a změnu volebního systému s posílením většinového principu. A také pro přechodný odbornický kabinet. Neříká rozhodně nic o tom, že by měl Topolánek s lidovci a zelenými vládnout až do roku 2010. Jenomže pokud je skutečně v jeho silách Paroubka, obklopeného Zemanem nemilovanými lidmi zásadně oslabit, mohl by si tím otevřít cestu k prezidentské funkci. Neboť by on a nikoliv ex-předseda ODS Václav Klaus umožnil zúročit Topolánkovi volební vítězství.

Že by bylo od Zemana nemorální podrazit vlastní stranu pro osobní cíl? Asi ano. Ale pak je na místě otázka, zda něco takřka totožného nedělá už několik měsíců právě také Klaus. K trochou nadsázky bychom pak mohli nynější přetahování o vládu vnímat jako pokračování souboje Zemana s Klausem. A při bližším pohledu na výhledy obou pánů se zdá v této chvíli mírná Zemanova převaha.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio