Rusko: obleva nebo přízemní mrazíky?

Politologové toto pro Rusko zcela exotické uspořádání přezdívají trefným novotvarem "tandemokracie". V samotném Rusku však málokdo věří, že Putin osm let budoval mocenskou vertikálu, jež se sbíhá do jednoho jediného bodu jen proto, aby ji dnes lehkomyslně rozštěpil ve dvojstěžňovou konstrukci. Dvouhlavý orel je dobrý ve státním znaku, v přírodě však takové zvíře neexistuje. Tradiční kremlinologie nyní chytá druhou mízu, a tak znalci se pokoušejí vytušit příští "generální linii" Kremlu v nedávných jmenováních. Ty, co provedl Putin, nic dobrého pro Západ nevěští - pokud samozřejmě Putin jimi nechtěl prokázat svůj pověstný smysl pro humor. Tak třeba velvyslancem Ruska v NATO jmenoval Dmitrije Rogozina - člověka, který celou svou politickou kariéru postavil na propagandě nenávisti právě vůči této organizaci. Půvabná jsou i další Putinova jmenování. Již delší dobu byl ruský prezident těhotný nápadem zřídit instituce, které by dohlížely na dodržování demokratických norem a zejména lidských práv v zemích Západu. Nyní se dobré dílo podařilo: za nehorázné peníze byla otevřena tzv. Centra pro monitorování a rozvoj demokracie na Západě, jedno v Paříži, druhé v New Yorku, další jsou na cestě. V Paříži prosazování demokratických norem bylo svěřeno historičce Natalii Naročnické známé svým obsáhlým dílem, v němž přesvědčivě dokazuje, že celé dějiny Evropy, toť příběh ruského boje s anglosaským spiknutím, jež nemá za cíl nic menšího, než vyhubení pravoslavné slovanské civilizace. Ameriku zase bude učit demokracii Andranik Migranjan, který sice anglicky neumí, ale zato mohutně napomáhal svou publicistikou k nárůstu protizápadních a zejména protiamerických nálad v Rusku.

Za nejzdařilejší pokládají politologové jmenování Anatolije Serďjukova ministrem obrany, i když bylo původně vnímáno spíše jako další Putinův žertík. Serďjukov, civilním povoláním obchodník s nábytkem, zahájil v armádě reformu, kterou mnozí pokládají spíše za ekonomický audit a reakce armádních kruhů byla tak prudká, že se jí v ruském tisku neřekne jinak, než vzpoura generálů. Nový ministr začal klást podřízeným nepříjemné otázky typu "kam se poděly všechny ty peníze?", na které vojáci nejsou zvyklí odpovídat. Podivil se třeba tomu, že na území vojenských újezdů rozsáhlejších než je celé Švédsko vznikají útulné vilové zástavby v místech, která jsou na vojenských mapách označena jako střelnice nebo tankodromy. Když někdo pokládá vojákům tam impertinentní otázky, neměl by se divit, že se generálové bouří.

Na druhé straně nezdolný optimista může také vysypat z rukávu řadu narážek na to, že změny, jež čekají Rusko, budou spíše k dobrému. Petrohradský soud navzdory zvyklostem osvobodil předsedu místního oddělení strany Jabloko Maxima Reznika, ačkoli měl dostat těžký žalář za to, že při zatýkání zbil tucet mírumilovných milicionářů. Evropská univerzita ve stejném městě, známé to semeniště nespokojenců, jejíž činnost byla pozastavena z důvodu požární nebezpečnosti, byla náhle shledána požárně bezpečnou a znovu otevřena. Prezident Medveděv, zatím stále na lavičce náhradníků, prohlásil hned ve svém prvním rozhovoru deníku The Financial Times, že nade všechno mu leží na srdci svrchovanost zákona a práva v ruské společnosti.

Odpověď na otázku "Čeká na Rusko obleva nebo spíše přituhne?" zatím nemůže být jednoznačná. Aspoň pro začátek není na závadu kapka realizmu. Dmitrij Medveděv je produktem stávajícího poltického systému. Je prý výtečným právníkem, takže nemůže nechápat, že jak parlamentní, tak prezidentské volby v Rusku neměly v sobě špetku legitimity. Nevypadá jako politický sebevrah, aby chtěl tento systém dobrovolně zbourat. Na druhé straně nemůže nechápat také to, že realizace programu, který naznačil ve svém krasnojarském projevu, kde hned prvním bodem je vytvoření demokratických a právních institucí, si žádá zcela jiný politický systém. To znamená, že dříve nebo později bude muset stávající systém "rozmrazit."

V polovině dubna proběhne zlomový sjezd strany Jednotné Rusko. Očekává se velkolepá šou. "Chodia také chýry", jak říkal Husák, že na sjezdu Putin nejenže vstoupí do strany, ale nechá se na místě zvolit i jejím předsedou. Pak by mohlo dojít k realizaci scénáře "soudruh generální tajemník". Ale to by už byla naprosto jiná historka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .