Ruská pravoslavná církev definovala lidská práva

Vysoký pravoslavný duchovní při této příležitosti prohlásil, že "toto konání pravoslavné církve vyvolalo živý ohlas jak v ruské společnosti, tak i mezi světovou veřejností". Vzniklý dokument je plodem dvouleté práce pravoslavných duchovních, bohoslovců, vědců i všeobecně známých veřejných činitelů. Jak zdůraznil metropolita Kirill, tato iniciativa pravoslavné církve vyvolala živý zájem představitelů státní moci, ruské vědy, kultury i sdělovacích prostředků.

Zajímavé ovšem je, že Ruská pravoslavná církev zatím základní postuláty tohoto dokumentu nezveřejnila a omezuje se jen na obecné proklamace. Metropolita Kirill ovšem zdůraznil, že "při výběru členů příslušné pracovní skupiny bylo dbáno na to, aby její složení vyjádřilo různé názory na lidská práva, které v církvi existují". Výsledkem pak podle něj byl "jakýsi mikromodel církevní diskuse". Za podstatné pravoslavná církev považuje fakt, že na vzniku dokumentu se podíleli i četní světští odborníci a myslitelé.

Zbývá už jen položit si otázku, proč se Ruská pravoslavná církev k něčemu podobnému odhodlala. Pravoslaví, které se zatím nedočkalo žádného výraznějšího reformního hnutí, je všeobecně považováno za konfesi velmi konzervativní. Ruské pravoslaví navíc i četní svobodomyslní Rusové nikoli bezdůvodně viní z věrného sloužení státní moci, a to v podstatě jakékoli. Dnešní doba je toho ostatně výmluvným příkladem - tím spíš, že církevní učení v tuto chvíli zčásti supluje i zatím neexistující novou státní ideologii, po níž tolik lidí tak často volá. Lidskoprávní aspekt činnosti pravoslavné církve nepochybně souvisí i s potřebou oslovit mladé lidi, kteří jsou zatím povětšině jen potenciálními věřícími a pravoslaví je z důvodů právě uvedených příliš neoslovuje. Iniciativa je to ovšem v každém případě užitečná.