Ruská armáda po 15-ti letech

Bráno v inentcích tehdejších zaběhaných ideologických kánonů to tak jistě bylo, protože odchod statisíců sovětských vojáků ze střední a východní Evropy potvrdil, že komunistická říše uznává svou prohru ve studené válce. V čistě praktické rovině šlo ovšem o problém daleko větší, což si armádní odborníci uvědomovali už po zkušenostech ze stahování svého vojenského kontigentu z Afghánistánu. Rozpad říše automaticky přivodil i rozsáhlou krizi v armádě, kterou se vlastně nepodařilo vyřešit dodnes.

První starostí bylo, kam tyto lidi vůbec umístit. Mnoha jednotkám se jednoduše stalo, že skončily kdesi v jihoruských stepích ve stanových městečkách. Tito lidé, mezi nimiž bylo značné procento důstojníků se ženami a dětmi, zvyklými bydlet na sovětské poměry až luxusně někde v Milovicích, Vysokém Mýtě či Mladé Boleslavi, se tedy najednou ocitli v podmínkách odpovídajících spíše polnímu tažení.

Jak již řečeno, Rusové o téhle bolavé patě věděli předem a jak v Československu, tak jinde celým komplexem problémů kolem návratu svých vojáků do vlasti s oblibou argumentovali. Snažili se tak odchod jednotek co nejvíc oddálit a také patřičně rozložit do etap. Odpověď byla všude zhruba podobná: My to chápeme, ale problémy, o nichž mluvíte, jsou přece vaše.

Rusko první poloviny 90. let bylo navíc státem ekonomicky zcela vysíleným a na předimenzovanou armádu, náhle zaplavenou dalšími spoustami mužů, prostředky jednoduše nemající. Situace ruských vojáků v tomto období byla tak tragická, že dokonce ani v Moskvě nebylo vzácností potkat nešťastné záklaďáky, kteří chodili po hlavních třídách metropole a jednoduše žebrali. Armáda, která byla po staletí symbolem imperiální síly a rozpínavosti, se náhle ocitla v postavení Popelky.

Uprostřed 90. let měla ruská armáda asi půldruhého milionu mužů a jeden ministr obrany za druhým se pokoušeli o její zreformování. Podle jednoho plánu měl být počet mužů ve zbrani do konce desetiletí snížen na 900 tisíc mužů. K tomu ovšem nedošlo dodnes a poslední údaje uvádějí, že počet ruských vojáků se pohybuje něco nad milionem sto tisíci.

Relativně liberální a zároveň velmi chaotická 90. léta přinesla ruským ozbrojeným silám i další komplikace. Rozpad policejního státu znamenal, že bylo najednou daleko těžší odvést všechny brance, kteří měli v tom kterém roce nastoupit základní vojenskou službu. Tento problém trvá dodnes a je tak akutní, že se jím v rámci balíku reformních zákonů před pár dny zabývala i Státní duma. Ta novým zákonem zrušila hned několik důvodů, na jejichž základě se doposud uděloval odklad nebo dokonce zrušení základní vojenské služby. Není divu - například v loňském roce se i v podmínkách putinsky utužené disciplíny podařilo odvést jen 9 % plánovaných branců.

Přičteme-li k tomu malou fyzickou zdatnost současných mladých mužů, kteří už se na vojenskou službu nemusejí připravovat od školních lavic, jako tomu bylo v sovětské éře, jejich špatný zdravotní stav, časté případy drogové závislosti a také katastrofální demografickou situaci, jíž se letos ve svém poselství o stavu federace jako jedním ze dvou hlavních témat zabýval i prezident Putin, máme poměrně jasno, jaká je nejbližší perspektiva armády největší země světa.

Odstranění většiny problémů přinese až profesionalizace ruské armády, která je ovšem zatím v nedohlednu. V tzv. horkých bodech, tedy zejména v Čečensku dnes působí tzv. kontraktniki neboli vojáci na smlouvu. Přerod současných ruských ozbrojených sil v profesionální začne už v příštím roce zkrácením základní vojenské služby z dvou roků na jeden. Na ministerstvu obrany v Moskvě si ovšem rychle spočítali, že v tom případě bude ročně třeba odvést nikoli 350 tisíc branců, ale dvakrát tolik.

Zoufalý je i morální stav armády, dlouhá léta bičované a svazované základními posuláty komunistického náboženství. Vakuum, které po odstranění této ideologické nadstavby nastalo, vedlo k dalším neblahým jevům. Tady jmenujme hlavně přímo hrůznou šikanu. Nedávný případ mučení vojína Syčova, jemuž musel následně být amputovány obě nohy a pohlavní orgány, otřásl celou společností.

Skeptici dnes odhadují, že reforma ruské armády včetně přezbrojení, která by většinu neduhů dnešních ruských ozbrojených sil odstranila, by mohla skončit až někdy v roce 2030. Je to odhad pesimistický, ale zřejmě reálný.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání SS