Roztříštěnost politické scény je chorobná

Totiž z ad absurdum dovedené teze, že každý Čech touží po funkci co nejvyšší. A hlavně po tom, aby mu do toho už nikdo nemluvil. Jenže spolek prezidentů byla čirá recese. Tři strany zelených nebo Evropská demokratická strana vedle Evropských demokratů SNK na volební listině do Evropského parlamentu byla smutná skutečnost, na kterou všichni zmínění doplatili. Ani ta extrémní pravice se, v tomto případě naštěstí, nedokázala domluvit a kandidovala dvojmo.

Jen co volby dozněly, štěpení pokračuje: Z KDU-ČSL odcházejí vlivní politici, aby pod vedením někdejšího ministra financí Kalouska založili zbrusu novou středopravicovou stranu: TOP 09. Přitom jí politologové předpovídají nezdar u voličů už dopředu. Jednoduše proto, že bude apelovat na stejný typ voličů jako KDU-ČSL. Pro příklady netřeba chodit daleko. Kvůli tomu, že si v obdobném voličském reservoáru přebíraly vzájemně voliče, ztroskotaly svého času už ODA a US-DEU.

Že by si nespokojení politici zkusili založit platformu uvnitř KDU-ČSL, na které by se snažili ovlivnit směřování své někdejší strany- pokud se jim zdá, že se pod vedením Cyrila Svobody obrátí moc doleva, nepovažují "Kalouskovci" kupodivu za účelné. Dřív, než tady bude mít každý vlivný politik vlastní partaj, bylo by na čase se zeptat, proč. Jistě: zakládání platforem tady nemá tradici- tedy až na platformu přátel Miloše Zemana v ČSSD, ale to je výjimka, související spíše s nostalgií Zemanových věrných po svém někdejšímu předsedovi než se snahou o korekci směřování strany. Doposud jsme byli svědky pokusu o ideologickou platformu vlastně jen v ODS v roce 1997. Ten ovšem skončil neúprosným vytěsněním oponentů a jejich oštemplováním za "sarajevské atentátníky". ODS tím trpí dodnes: místo platformy pro věrohodnou demokratickou diskusi připomíná mnohem spíš vzájemně podpůrný spolek lidí, kteří si pomáhají do vlivných pozic. Také Bursíkovi Zelení se vnitrostranických kritiků zbavili,místo aby je zpacifikovali. Jako by se "umění kompromisu", na kterém za normálních poměrů politika stojí a padá, přestalo už úplně pěstovat. Zato se tady daří účelovým dohovorům, jakých jsme byli svědky před nedávnem mezi ČSSD a ODS, aby se dosáhlo předčasných voleb. Pak se politici hravě shodnou i na tom, že poruší ústavu, jen aby zkrácením vlastního volebního období dosáhli svého co nejdřív a bezbolestně. Zajímavé je, že na tom, aby ČR dotáhla své předsednictví v EU do zdárného konce pod jednou politickou taktovkou, se už dohodnout nedokázali.

Zrovna tak se ovšem nedohodli na reformě volebního systému tak, aby předcházel patovým situacím. Takže je velmi pravděpodobné, že to, co nás na podzim čeká, bude totéž co jsme zažívali dosud, jen v bledězeleném: totiž vláda se slabou většinou, věčně ohrožovaná přeběhlíky. Jakoby tohle byl osud, kterému zdejší demokracie neunikne. Nejspíš proto, že jí chybí, jak to kdysi říkal už Masaryk, jedno podstatné: totiž demokraté.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .