Rozpočet

26. září 2006

Vláda se shodla na rozpočtu. Byla by to určitě důležitá zpráva, zasluhující veřejnou diskusi, zda je dobrý či špatný, kdyby se na něm neshodla vláda, která nezíská důvěru sněmovny (a tedy ani mandát vládnout), a kdyby rozpočet měl šanci sněmovnou projít, což nemá. Veřejně diskutovat má zkrátka smysl spíše o rozpočtovém provizoriu. To včerejší šermování miliardami je pak téma pro politology, nikoli pro ekonomy. Jestliže politici, kteří léta plamenně kritizují deficitní rozpočty jako zadlužování země a kupování si hlasů voličů, sami přicházejí s deficitním rozpočtem, činí tak určitě pouze proto, že nehrozí, že by prošel.

Tím pádem mohou, aniž by riskovali výčitky svědomí a bezesné noci, zamávat fiktivními miliardami důležitým cílovým skupinám: tu mladým - slibem přidat na školství, vědu a výzkum, tu zas starším a potřebným - příspěvkem na důchody a sociální výdaje. Vlídné signály pak směřují na venkov i ke státním zaměstnancům, armádě či policii. A proč vláda nebyla fiktivně štědřejší, což nepochybně fiktivně být mohla? Nejspíše proto, aby bylo možné prezentovat návrh rozpočtu jako realistický.

I realisté jsou totiž důležitou cílovou skupinou voličů. Na včerejším rozpočtu bohužel není nejhorší, že je k ničemu. Doopravdy mrzuté je to, že nás nejspíše, vinou volebního patu, čeká stejně marná procedura ještě dvakrát. Nelze-li jinak, mohly se partaje domluvit alespoň na tom, že zkrátí to utrpení a budou podávat demise v rychlejším sledu. Prospělo by to republice a prospěli by tím i sobě. Sepisovat zbytečné rozpočty je buďto plýtvání časem a energií, anebo politici vědí něco zásadně důležitého, co nám zapomněli říct. Což by ale také vůbec nebylo dobré.

autor: iho
Spustit audio