Rozhovor: Písně kosmické v raketoplánu

12. květen 2009
Pavel Suchan, Astronomický ústav AV ČR

Jan Neruda by byl jistě překvapen, kdyby věděl, co se stane s jeho sbírkou Písní kosmických. 130 let po jejich prvním vydání se totiž podívaly do vesmíru. To vše díky americkému astronautovi, který si s sebou vzal 11. května Písně kosmické na palubu raketoplánu Atlantis, jehož úkolem je oprava Hubbleova kosmického dalekohledu. Zajímavý osud Písní kosmických nám přiblížil Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR.

Odkud přišla nabídka, že by do vesmíru letěl nějaký český předmět?
Ta nabídka přišla přímo od amerického astronauta, který poletí s raketoplánem Atlantis. Astronaut se jmenuje Andrew Feustel a napsal přímo řediteli Astronomického ústavu AV ČR, že nabízí vzít si do svého osobního balíčku věc, která by reprezentativně zastupovala Českou republiku při misi raketoplánu k Hubblově kosmickému dalekohledu.

Proč americký astronaut nabídl něco takového právě České republice?
Tak tady by se možná hodilo říct známé rčení "za vším hledej ženu". Maminka manželky astronauta (máme na to hezké české slovo tchýně), je původem z Brna. Je to tedy česká občanka a to je důvod proč Andrew Feustel nabídl České republice, aby prostřednictvím Astronomického ústavu vybrala nějaký předmět.

Andrew Feustel poletí k HST s Nerudovými Písněmi kosmickými

Nakonec jste vybrali Nerudovy Písně kosmické. Proč právě ony?
Musím předeslat, že ten výběr byl mnohem širší, byly různé nabídky, ale nakonec to skončilo u Písní kosmických. Možná to u nich ale mělo začít, protože jejich autor Jan Neruda je velmi úzce spjat se vznikem observatoře v Ondřejově. Neruda byl tím, kdo bratry Fričovi, pozdější zakladatele hvězdárny, učil astronomii. Učil je těm úplným základům, když se s chlapci coby jejich kmotr stýkal a díky němu se astronomií začali zabývat. Druhá úzká vazba Písní kosmických a Astronomického stavu je, že když přijedete do Ondřejova, tak to první, co v areálu hvězdárny uvidíte, je busta J. J. Friče právě se žábou. A za ní v bývalé pracovně bratří Fričů ze začátku minulého století je nápis, který z Písní kosmických zná snad každý: "Jsou-li tam žáby taky". A třetím důvodem, proč jsme vybrali právě Písně kosmické, je fakt, že tato sbírka básní je doslova národním bohatstvím a není to předmět, který by se týkal jen astronomů nebo Ondřejova. Navíc je to úžasné dílo. Když se na ty básně dnes kriticky podíváme, tak laik, kterým Neruda nepochybně byl, tam neudělal jedinou věcnou chybu. Písně kosmické jsou bezchybné dodneška. Navíc je to taková symbolika, protože ty žáby se ptají, jestli jsou ve vesmíru taky, a teď mají možnost se tam "podívat".

Splní se Nerudovi posmrtně alespoň něco z toho, o čem ve svých básních vypráví?
Je potřeba to celé vzít s určitým nadhledem. Písně kosmické neletí do vesmíru proto, aby se na nich vědecky zkoumal například vliv radiace na papír z první poloviny minulého století. Je to především symbol pokroku. Písně kosmické vznikly v době, kdy se o vesmíru vědělo velmi málo a dnes mají šanci doletět k Hubblově kosmickému dalekohledu, který ten vesmír podrobně sleduje. Tento dalekohled má za sebou úctyhodný výkon a velký přínos k poznání vesmíru, takže symbolicky se tam ty Nerudovy žáby mohou podívat, jak to tam v tom vesmíru vlastně vypadá.

Jan Neruda

Ta nabídka přišla někdy v červnu 2008 a start byl původně naplánován na říjen 2008. Přesto vím, že jste museli s výběrem předmětu hodně spěchat, aby se na raketoplán vůbec dostal. Proč ten spěch?
Ano, bylo to tak. Každý astronaut má právo vzít si na palubu raketoplánu osobní věci. Už v průběhu června ale musely být věci, které si berou astronauti v osobním balíčku, schváleny v NASA. Písně kosmické tedy musely být už v červnu fyzicky přítomny v Houstonu. Paradoxně největší problém nebyl v doručení zásilky, ale v sehnání Písní kosmických v ČR. V současné době totiž není na trhu v knihkupectvích žádné nové vydání této sbírky básní. Bylo tedy potřeba otevřít knihovničky našich zaměstnanců a obejít antikvariáty. Nakonec se sešlo mnoho různých vydání. Z nich jsme vybírali to nejvhodnější. Nešlo při tom jenom o vzhled a zachovalost konkrétního vydání, ale byli jsme omezeni především hmotností a velikostí právě s ohledem na limity osobních balíčků astronautů. Nakonec vyhrálo vydání Písní kosmických téměř 90 let staré, které je ve velmi pěkném provedení a především je hodně malé a hodně lehké.

Hubblův dalekohled při servisní misi v roce 1993

Budeme mít po návratu z vesmíru příležitost tu sbírku básní někde vidět?
S tím se samozřejmě počítá. Astronaut Andrew Feustel dostal od doc. Petra Heinzela, ředitele Astronomického ústavu, už oficiální pozvánku. Až se vrátí v raketoplánu s Písněmi kosmickými, tak by je měl přivézt do České republiky někdy na podzim. Počítáme s tím, že je vystavíme v našem muzeu, které je přístupné veřejnosti. Stanou se tak druhým předmětem na ondřejovské observatoři, který byl ve vesmíru. Veřejnost se při exkurzi na Astronomický ústav už teď může podívat na tzv. návštěvnickou galerii největšího dalekohledu v ČR, na jehož pilíři je umístěna československá vlajka. Ta byla dokonce až na Měsíci, kam ji odvezl a zase přivezl poslední muž na Měsíci a americký astronaut českého původu Eugen Cernan. Takže budeme mít dva takové předměty - vlajka byla na Měsíci, Písně kosmické se ocitnou u dalekohledu, který přinesl lidstvu nesmírně mnoho poučení o vesmíru.

Poslechněte si rozhovor o vesmírné cestě Písní kosmických s Pavlem Suchanem z Astronomického ústavu AV ČR. Rozhovor vysílal ČRo Leonardo v sobotním pořadu Nebeský cestopis. V pořadu o misi raketoplánu Atlantis hovoří také dr. Antonín Vítek z Akademie věd.

Spustit audio
autor: Petr Sobotka