Rozervané mrtvoly

21. září 2010

Z dnešního hlediska poněkud hororové pohřební rituály praktikovali indiáni z Kalifornského poloostrova dlouhých 2000 let.

Dávní obyvatelé Kalifornského poloostrova nevnímali smrt v biologickém slova smyslu. Pro ně to byl jen přechod do nehybného stavu. Následný rozklad těla musel ducha „bolet“. Osvobodit mohli nebožtíka z této svízelné situace jen pozůstalí. Už kolem roku 300 př. n. l. začali předci dnešních indiánů pochovávat nebožtíky ve skrčené pozici zavinuté do kůží pevně stažených sisálovými provazy. Tělo uložili do hrobu vystlaného kamínky, lasturami a popelem a zaházeli pískem.


Mrtvola ležela v zemi zhruba půl roku. Pak ji pozůstalí opět vykopali a rozkládající se tělo roztrhali na kusy. Od trupu oddělili nohy, ruce a hlavu. Vše pak zase obřadně pohřbili. Z nálezů v dávných hrobech lze usoudit, že nebožtíci dostávali na cestu na onen svět především jídlo a zbraně. V některých případech docházelo zjevně i k vyloupení hrobů, když byly nebožtíkům uzmuty cenné předměty, např. rybářské harpuny.


Mexičtí vědci pod vedením antropologa Alfonsa Rosales-Lopeze z Instituto Nacional de Antropologia e Historia zkoumají tyto „dvojité pohřby“ už od roku 1991. Zatím jich objevili 157. Zjistili, že se zvyk udržel až do 16. století a zmizel zřejmě v důsledku příchodu Evropanů. Poslední potomci národa, který „trhal“ své mrtvé, vymřeli v 18. století. O jejich původní kultuře se ví jen velmi málo a o důvodech rituálních „dvojitých“ pohřbů vědci proto jen spekulují.


Rosales-Lopez se domnívá, že rituál mohl souviset s polokočovným způsobem života. Lidé sice na čas opouštěli svá sídla s pohřebišti, ale po čase se na ně zase vraceli. To byla příležitost poskytnout mrtvým poslední službu a „osvobodit“ jejich stále živého ducha z bolestivé nehybnosti v hnijícím těle. Ani důvody ke kočování nejsou úplně jasné. Lidé se zřejmě vydávali do pouštních oblastí za sezonně dostupnými zdroji potravy.


Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 19. 3. 2010 v 9:00.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio