Rozdíly mezi regiony se zvětšují

Údaje o tom, jak se zvětšovaly rozdíly mezi regiony v novém století, vydala Evropská unie. Ukazuje se, že obavy nejsou zcela na místě alespoň v Evropě. Ovšem pokud hrozí někde na starém kontinentu problému, pak je tomu v nových členských zemích, konkrétně v zemích Visegrádu.

Nejnovější statistika ukazuje, že v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku rostou rozdíly mezi prosperitou hlavního města a zbytkem republiky. Neobvykle rychlý ekonomický růst Prahy, Budapešti a Varšavy zasahuje pouze do nejbližšího okolí metropole. Dvojnásob to platí u Bratislavy, která zvýšila svůj ekonomický výkon o polovinu. Potvrzuje se tak předpověď, že se různé regiony budou rozvíjet různým způsobem. V řadě evropských zemí jsou na tom regiony hlavních či jiných velkých měst o mnoho lépe, než zbytek země a rozdíly se dále zvyšují.

Zpráva Evropské unie upozornila, že to je konkrétně případ Londýna, Hamburku, Mnichova, Stockholmu nebo Athén. Ještě větší propasti pak při srovnání nejbohatšího a nejchudšího regionu vznikají na východě. Na občana Bratislavy připadá třiapůlkrát větší ekonomický produkt, než na obyvatele východního Slovenska. Dvaapůlkrát lépe než východní regiony země jsou na tom i Praha, Varšava a Budapešť.

Nerovnoměrné rozdělení ekonomických zdrojů je jistě na pováženou. Jenže stát těžko může plánovat, jak se má trh rozvíjet. Právě globální ekonomika klade důraz na významnou roli ekonomických center. Pokud nemá některá země metropoli, která by se dynamicky vyvíjela, neexistuje v ní vůbec žádný ekonomický růst. Tak by se dalo namítnout. Celá řada evropských příkladů ukazuje, že to skutečně může být pravda. Země, kde mají vážné, nebo menší ekonomické potíže, trpí nejvíc tím, že se propadá případně stagnuje jejich hlavní město. Je to vidět ve východním Německu na případě Berlína, ve Francii u Paříže, nebo v Portugalsku na případě Lisabonu. Specifický je příklad Itálie. Ekonomická síla se udržela ve dvou velkých městech, konkrétně v Římě a Milánu, naopak potíže Neapole strhávají celý italský jih. Přesto mají příznivci rovnoměrného rozvoje regionů v zásobě další argument. Je nepochybně obtížné udržet stejný růst v regionech velkých zemí, nebo zemí tak členitých, jako je například Řecko. Ovšem pokud jde o menší země, není důvod, aby se rozvíjely různým způsobem. Rozdíly se postupně mažou v Rakousku, Nizozemsku a Irsku, kde venkov prosperuje stejně rychle, jako okolí Vídně, Amsterdamu nebo Dublinu. V těchto zemích zdatně konkurují alternativní centra prosperity, jako jsou v Rakousku Salzburg a Innsbruck, nebo v Nizozemsku Utrecht a Groningen.

Ještě víc pozoruhodný je ostatně příklad tak velké země, jako je Španělsko. Ekonomika roste rovnoměrně ve všech regionech, v soutěži provincií pouze získává mírný předstih Baskicko, které se stává účinnou konkurencí Madridu.

Vyrovnávat rozdíly se daří i v Německu. I když města jako Hamburk a Mnichov získávají stále větší předstih, slušně rosou i venkovské oblasti Bavorska i severního Německa. Dokonce na východě se přes stagnaci Berlína probouzejí zvláště v Drážďanech, Chemnitzu a Magdeburku. Skoro by se dalo říci, že tento ekonomický růst je víc bezpečný. Jedno centrum nemusí všechno utáhnout, jak poznali například v Portugalsku. A pokud by z nějakých důvodů přestalo fungovat Praha, mohly by převzít vedení Brno, nebo třeba Plzeň.

Ze zprávy o evropských regionech je tedy zřejmé, že ve východoevropských zemích rostou rizika, a to paradoxně právě díky jejich prosperitě.

Pro Čechy je pozitivní, že rozdíly mezi Prahou a zbytkem republiky nerostou tak rychle jako v ostatních zemích Visegrádu. V absolutních číslech se rozdíl zvětšuje: Praha patří mezi patnáct nejbohatších regionů Evropy a její výkon se dostal na 170 procent evropského průměru. Žádný jiný český region nedosahuje ani sedmdesáti procent. Přesto roste celá země a tak v poměrném vyjádření je Praha vzhledem k počtu obyvatel stále jen dvouapůlkrát lepší. Tento poměr se dokonce pomalu snižuje. Česko by tedy mělo uvažovat, jak překonat rizika vyplývající z nerovnoměrného rozvoje. Může pomoci evropská podpora, která přednostně směřuje do regionů. Otázka však zní, jestli si je vláda skutečně vědoma cíle, kterého se tím dá dosáhnout.

Protože pokud přestane fungovat Praha a nebude k dispozici náhradní centrum, bude pozdě na hledání rychlé pomoci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .