Ropné šoky z pohledu České republiky

Přesto má tento cenový kotrmelec jednoduché a logické vysvětlení. Svět se žene stále překotnějším tempem dopředu, čile se vyrábí a obchoduje, silnice jsou přeplněny kamiony přepravujícími zboží napříč Evropou. Stručně řečeno poptávka po naftě je momentálně na starém kontinentu výrazně vyšší než po benzinu, proto prvně jmenovaná pohonná hmota rychleji zdražuje. Samozřejmě ani ceny benzinu nezůstávají stejné. Při neustálém růstu cen ropy to svým způsobem není možné.

Černé zlato za poslední měsíce trhá jeden rekord za druhým. Když byla prolomena sto dolarová hranice za barel, byl tento moment považován za významný historický mezník. Nyní už velký rozruch nevyvolává skutečnost, že cena ropy se přehoupla přes 130 dolarů za barel. Podle propočtů odborníků by pak v horizontu dvou let mohla pokořit dvou set dolarovou hranici. Pro Českou republiku je štěstím v ropném neštěstí, že koruna postupně zpevnila vůči dolaru. Je určitě příjemnější přepočítávat zmiňované rekordní sumy v kurzu zhruba jedna ku šestnácti, než jedna ku čtyřiceti.

To je také jeden z důvodů, proč prudký růst cen ropy na světových trzích zatím výrazně negativně nepoznamenal českou ekonomiku. Když se zaměříme na ceny pohonných hmot, tak zjistíme, že se momentálně nepohybují v hodnotách, které ještě Česká republika nezažila. Cenu kolem 35 korun za litr naturalu už jsme zažili. Přitom ropa byla výrazně levnější, byť se na koruny přepočítávala v nevýhodnějším kurzu. Například v roce 2002 se ropa nakupovala za 30 dolarů za barel, nebyl tudíž důvod, aby benzín stál kolem třiceti čtyř korun. Přesto se zhruba v této výši u čerpacích stanic prodával a na hustotě provozu se to nijak výrazně neprojevilo.

V této souvislosti je příznačné, že ceny pohonných hmot jsou téměř pravidelně nejvyšší od jara do podzimu, tedy v době hlavní motoristické sezóny. I když prodejci se často hájí tím, že jde o náhodu a pouze o důsledek vývoje cen ropy na světových trzích, těžko lze uvěřit tomu, že zvýšená poptávka po pohonných hmotách v růstu jejich ceny nehraje důležitou roli. Proto by nebylo překvapením, kdyby se na začátku léta na stojanech objevila čísla kolem 36 korun. Za takovouto sumu nemůže pouze drahá ropa, ale také způsob daní, které jsou na pohonné hmoty uvaleny. Evropská unie sice stanovuje nejnižší možné limity spotřebních daní, kterými jsou benzin a nafta zatíženy, ty však Česká republika překračuje. Konkrétně minimální sazby navržené unií představují 302 eura na tisíc litrů nafty, v České republice je to 396 eur. U benzinu je pak poměr 359 eur požadovaných Evropskou unií ku 472 eurům vybíraným v České republice.

Znamená to, že do státní pokladny míří horentní sumy, které se při rozmařilé rozpočtové politice vlád vždycky hodí. Jen pro příklad. Podle propočtů ministerstva financí by snížení spotřební daně o jednu korunu znamenalo výpadek příjmů státního rozpočtu ve výši zhruba šesti miliard korun. Takže na rostoucích cenách ropy se neobohacují pouze její producenti, vývozci, zpracovatelé a prodejci produktů z nich vyráběných, ale také stát. A protože silnice jsou i nadále přeplněny bez ohledu na cenu nafty a benzinu, může ropa prolamovat jednu rekordní hranici za druhou a lidé přesto budou produkty z ní masově kupovat. Což mimo jiné znamená, že i nadále nebude existovat masivní tlak veřejnosti na to, aby ropa byla nahrazena něčím perspektivnějším a levnějším. Vzhledem k tomu, že žijeme na začátku jednadvacátého století, by to nemusel být nepřekonatelný problém.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .