Rok 2004 na Balkáně

Zvěst, jejíž pravdivost později nikdo nepotvrdil, se šířila rychlostí blesku. Následovala několikadenní vlna násilností, která si vyžádala životy 19 ti Srbů, desítky vypálených srbských kostelů, domů a bytů a tisíce uprchlíků. Události zcela zaskočily jak Správu OSN, tak i vojska KFOR, dohlížející v Kosovu na bezpečnost a klid zbraní.

Představitelé srbské menšiny, podporovaní Bělehradem požadovali po nepokojích kantonizaci Kosova a vlastní policejní, školní a kulturní instituce. Parlamentní volby 23. října. Srbové bojkotovali. Mezi Albánci zvítězil Demokratický svaz Kosova prezidenta Ibrahima Rugovy. Premiérem byl jmenován bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády Ramuš Haradinaj. To považují za provokaci jak Srbové z Kosova, tak i Bělehrad, který jej obviňuje z vražd srbských civilistů během války v roce 1999. Haradinaj navrhl Srbsku jednání. Bělehrad jej však odmítá a hrozí mu, pokud by se objevil na území Srbska, dokonce zatčením. Jednání o budoucím statutu provincie, zřejmě na neutrální půdě, by měla začít v létě nadcházejícího roku. Jejich brzký úspěch je ale málo pravděpodobný. Albánci jednoznačně požadují nezávislost Kosova, kterou Srbové striktně odmítají.

I obyvatelům Srbska se nakonec po dlouhých letech podařilo zvolit hlavu státu. Novým prezidentem se stal šéf Demokratické strany Boris Tadič. Tomu se však většinou nedaří dohodnout se v zásadních věcech se svým někdejším spojencem proti Miloševičovi, premiérem Vojislavem Koštunicou. Mocenský boj obou mužů a jejich stoupenců vede k tomu, že nejsilnější jednotnou stranou v Srbsku zůstávají radikálové, striktně odmítající jakékoli ústupky okolnímu světu, zejména vydávání srbských občanů Mezinárodnímu tribunálu v Haagu. Tato skutečnost komplikuje integrační pokusy Srbska a Černé hory s euroatlantickými institucemi. Haag nadále požaduje vydání několika desítek osob, mimo jiné 4 bývalých vysoce postavených generálů vojska a policie.

Bělehradští představitelé sice verbálně slibují změnu dosavadní politiky, u mezinárodního soudu se ale zatím objevili jen ti občané Srbska, kteří tam odjeli dobrovolně. S výjimkou Slobodana Miloševiče.

Nejsledovanějšímu haagskému souzenému, bývalému srbskému a jugoslávskému prezidentovi tribunál počátkem září přidělil obhájce, oficiálně ze zdravotních důvodů. Miloševič ale nadále trval na tom, že se bude hájit výhradně sám a odmítl se dvěma přidělenými britskými právníky jakkoli komunikovat. Počátkem listopadu mu pak bylo právo na vlastní obhajobu vráceno. I proto, že se dosazeným obhájcům odmítali na jednání dostavovat Miloševičem dříve předvolaní svědci a soudu hrozily další mnohaměsíční průtahy.

Problematika spolupráce s Haagem komplikuje situaci i v Bosně a Hercegovině. Tamní mezinárodní protektor Paddy Ashdown opakovaně suspendoval desítky představitelů Republiky srbské, zejména za to, že tamní policejní orgány za 9 let nezatkly a nepředaly do Haagu jedinou hledanou osobu. Jde nadále především o Radovana Karadžiče a Ratka Mladiče. Vojenskou správu nad Bosnou převzaly 2. prosince jednotky EUFOR, které by se měly na pátrání po hledaných osobách rovněž podílet. V polovině prosince Ashdown odvolal další bosenskosrbské policejní důstojníky. Vláda v Banja Luce podala na protest proti tomu demisi. Bosenskosrbští představitelé zároveň odmítají dlouhodobou snahu o vytvoření jednotné bosenské armády a policie a rušení příslušných republikových ministerstev. Považují to za zásah do své autonomie v rámci Bosny.

Téma vztahů s haagským tribunálem komplikuje částečně i integrační snahy Chorvatsku. Představitelé Evropské unie sice zemi přislíbili zahájení vstupních rozhovorů na jaro příštího roku, nicméně pouze pokud záhřebská vláda prokáže plnou a bezpodmínečnou spolupráci s mezinárodní spravedlností. V případě Chorvatska to znamená především zatčení a vydání generála Anteho Gotoviny. Ten je ale už řadu měsíců na úspěšném útěku a chorvatští představitelé tvrdí, že o místě jeho pobytu nemají potuchy.

Pro Makedonii začal letošní rok tragickou smrtí prezidenta Borise Trajkovského. Tento umírněný politik, který přispěl ke zlepšování vztahů většinových slovanských Makedonců s Albánci, jenž představují třetinu populace země, zahynul koncem února při leteckém neštěstí v horách nedaleko chorvatského Dubrovníku. V polovině roku otřásly zemí nepokoje, když se makedonská nacionalistická opozice snažila přesvědčit občany, aby odmítli nové uspořádání obcí, které v některých oblastech zvýhodňuje Albánce. Referendum, které tomu mělo zabránit, však nebylo pro nedostatečnou účast hlasujících platné. V zemi je zatím relativní klid.

Důkazem a signálem toho, že balkánský region nezůstává zcela mimo okruh zájmu Evropy a USA byl 29. březen. Do Severoatlantické aliance byly přijaty Rumunsko, Bulharsko a Slovinsko. Posledně jmenovaná země 1. května jako první stát bývalé Jugoslávie vstoupila i do Evropské unie.

V Rumunsku vyměnili voliči dosavadní garnituru. Novým prezidentem byl zvolen bukurešťský starosta Traian Basescu, který porazil postkomunistického premiéra Adriana Nastaseho. Vládu sestavila pravicová koalice, podporovaná stranou rumunských Maďarů a nezávislými poslanci. Právě nový kabinet, jehož věkový průměr je pouhých 37 let by měl asistovat dalšímu integračnímu kroku Rumunska. Země by se společně s Bulharskem měla připojit k Evropské unii v roce 2007 a stát se tak styčným můstkem pro členství v delší perspektivě i pro další země regionu. Pro ně je totiž Unie navzdory geografické blízkosti zatím v nedohlednu.