Robotický šváb

Insbot, jak tvůrci robotímu švábovi přezdívají, rozhodně nevstoupí do služeb firem specializovaných na hubení hmyzu. Má vědcům pomoci při vývoji umělé inteligence.

Populárně vědecký časopis New Scientist informoval o výsledcích mezinárodního projektu, na němž se pod vedením Jeana-Louise Deneubourga ze Svobodné univerzity v Bruselu podílejí vědci z Belgie, Francie a Švýcarska. Vytvořili robota-švába. Ten na první pohled brouka příliš nepřipomíná. Je to hranatá "krabička" popojíždějící na kolečkách. Švábi to ale vidí - či spíše cítí - úplně jinak. Robot vylučuje typickou švábí pachovou látku a to stačí, aby jej brouci považovali za příslušníka jejich vlastního druhu. Bez ní viděli v robotovi spíše nepřítele a prchali před ním.

Přijetí robota do hmyzího společenstva dovolilo Insbotovi naplno rozvinout schopnosti, jež mu jeho tvůrci naprogramovali. Robotický šváb je stejně jako jeho živé předlohy velice družný. Umí živé šváby najít a drží se v jejich blízkosti. Švábi milují tmu a ze světla prchají. Jejich robotický "dvojník" je v tomto směru poněkud liknavější. Tmě se nevyhýbá, ale tíhne raději k místům, která jsou dobře osvětlená.

"Nesmí to ale se svou láskou ke světlu moc přehánět," řekl Jean-Louis Deneubourg v rozhovoru pro New Scientist. "Kdyby jej to táhlo na světlo příliš silně, tak by se začal se živými šváby míjet."

Vědci dali dohromady tucet živých švábů se čtyřmi Insboty do výběhu, který nabízel v jednom místě stín a na zbytku plochy byl ostře osvětlen. Pak sledovali jejich vzájemné interakce. Insboti vyhledali společnost živých švábů ve stínu a nějakou dobu tam s nimi pobyli. Postupně ale podnikali výlety na plné světlo a kupodivu s sebou "vytáhli" jinak světloplaché živé šváby. Pro ty byla společnost Insbotů lákavější než přítmí.

Program využívá toho, čemu se říká skupinová inteligence. Její podstatou je fakt, že se skupina živočichů chová jinak a dokáže "vymyslet" úplně jiné věci než jednotliví členové zvířecího společenství. Projevy tohoto typu chování lze nalézt i u vyšších živočichů včetně savců.

Deneubourga a jeho spolupracovníky zajímá skupinová inteligence slepic a ovcí, které považuje za modely, jež by měly v blízké budoucnosti nahradit šváby. I když slepice nemá s ohledem na inteligenci tu nejlepší pověst, vědci si na ní cení to, že ve svém chování kombinuje "pudy hejna" i samostatné rozhodování.

Podle Eduarda Izquierda-Torrese, který se zabývá vývojem umělé inteligence na Sussexské univerzitě ve Velké Británii, otevírá Deneubourgův vývoj cestu k ovlivňování zvířat pomocí robotů, která bude zvířecí společenství považovat za své příslušníky. Za velice perspektivní považuje také vytváření populací robotických zvířat, která by "žila" podle vlastních pravidel a zákonitostí. Pro začátek by navrhoval třeba robotické mraveniště.