Robert Schuster: Rok 2023 v Německu aneb Když se vláda potácí od krize ke krizi
Končící rok 2023 v Německu by se dal označit jako rok, kdy si vláda levého středu kancléře Olafa Scholze sáhla na dno. Jednak v průzkumech popularity, neboť z dlouhodobého pohledu zatím Německo nemělo vládu, která by byla méně oblíbená. Vedle toho se ale ukázaly značné rezervy, i pokud jde o vnitřní fungování koalice sociálních demokratů, Zelených a liberálů.
Historicky premiérové spojenectví dvou levicových stran s jednou pravicovou se kvůli tomu ocitlo několikrát na pokraji úplné paralýzy. Anebo by se také dalo konstatovat, že Scholzova vláda se nacházela v permanentním krizovém módu, což je mimochodem slovní spojení, které vyhodnotila Společnost pro německý jazyk jako slovo roku 2023.
Čtěte také
Během celého uplynulého roku se ukázala být kamenem úrazu hlavně energetika, resp. snaha Scholzovy vlády o její transformaci směrem k zeleným a obnovitelným zdrojům. Na daném cíli sice panovala ve vládě shoda, o to větší byly rozdíly v pohledu na konkrétní provedení. V polovině dubna tak byly například od sítě definitivně odpojeny poslední jaderné elektrárny, které v zemi ještě byly v provozu. Stalo se tak o půl roku později, než bylo původně plánováno.
Vládní liberálové se marně snažili rozhodnutí na poslední chvíli zvrátit. Ale tlak Zelených, pro něž to byla existenciální otázka, byl neúprosný. Úsilí o snížení negativních dopadů německé energetiky na globální klima ale dostalo na frak. Po odpojení jaderných elektráren musely být znovu aktivovány elektrárny uhelné, aby zajistily dostatek proudu pro případ nestabilních dodávek z větrníků nebo solárních farem.
AfD jako skokan roku
Čtěte také
Skoro celý rok 2023 Německo řešilo vládní návrh zákona o lokálních topeništích. Ač se tvářil nevinně, ve skutečnosti počítal s velmi radikální a hlavně rychlou obměnou topných systémů u několika desítek milionů německých domácností.
Byla to norma z dílny zeleného ministra hospodářství, vicekancléře Roberta Habecka. Když ale vyvolala rozbroje v koalici a nakonec i mohutné demonstrace s účastí několika tisíc lidí, musel Habeck couvnout a uznat, že i v Německu, coby zemi s vysokým povědomím o ekologických otázkách, je třeba podobně zásadní změny plánovat s rozvahou a opatrně.
Zelení za to zaplatili ztrátou hlasů při nejrůznějších volbách i poklesem preferencí v průzkumech veřejného mínění. V neposlední řadě i kvůli tomu skončili v regionální vládě Berlíně, což pro ně byla velká ztráta vzhledem k tomu, že německou metropoli považovali za svou baštu. Totéž se pak po několika měsících opakovalo i v Hesensku, kde se museli po deseti letech rovněž poroučet do opozice.
Čtěte také
Na kompromisy museli Zelení přistoupit i u další pro ně citlivé otázky, u migrace. Tím, že vzdali svůj odpor proti tomu, aby se mohla azylová řízení v budoucnu odehrávat již na vnějších hranicích Evropské unie, umožnili i průlom na unijní úrovni. Po mnoha letech marného snažení se i díky tomu dokázala sedmadvacítka dohodnout na společném a hlavně přísnějším přístupu k migraci.
V zahraniční politice si kancléř Olaf Scholz během roku 2023 ověřil, že stále platí, co si již vyzkoušeli mnozí z jeho předchůdců: Čím méně se daří v domácí politice, o to větší úspěchy se mohou dostavit v té zahraniční.
Zkraje roku kancléř Scholz vzdal svůj předchozí odpor a souhlasil s dodávkou tanků Leopard na Ukrajinu. Stalo se tak v neposlední řadě i kvůli tlaku jeho západních spojenců. Zároveň vláda v Berlíně svými dalšími dodávkami potvrdila, že je druhým největším poskytovatelem vojenské pomoci napadené zemi, hned po Spojených státech.
Čtěte také
Podobně odhodlaně si Scholz počínal i po útoku palestinských radikálů z hnutí Hamás na Izrael ze 7. října letošního roku. Kancléř vyjádřil nejenom bezvýhradnou solidaritu své země s Izraelem, ale dokonce byl prvním západním lídrem, který tam krátce po útocích přijel.
Jasný postoj, který zaujala spolková vláda, ovšem kontrastoval s názorovým rozpoložením řady německých spoluobčanů muslimského původu. Již hned po útocích na Izrael se v řadě německých měst konaly demonstrace, na nichž byly akce palestinských radikálů velebeny.
To pak mimochodem znovu vzkřísilo tradiční debatu, do jaké míry jsou obyvatelé Německa s kořeny mimo jeho území schopni nebo ochotni se ztotožnit se Spolkovou republikou a jejím hodnotovým systémem.
Čtěte také
To je mimochodem debata, kterou vnáší už řadu let do veřejného prostoru protimigrační Alternativa pro Německo (AfD). Dalo by se říct, že dané téma se dosud objevovalo „sezónně“, například během silvestrovských oslav, kdy docházelo na mnoha místech k systematickému napadání policistů, hasičů nebo záchranářů či sexuálnímu obtěžování žen.
Pak se ale téma zase rychle vytratilo. Mohutné protiizraelské demonstrace v řadě německých měst ho ovšem znovu vrátily v intenzívnější podobě. Odhalily také, že Spolková republika, která označuje oficiálně existenci Státu Izrael za svůj státní zájem, má v tomto ohledu velký problém, který dlouho neviděla nebo nechtěla vidět.
Právě Alternativu pro Německo je možné označit za „politického skokana“ roku 2023. V průzkumech se dokázala natrvalo zabydlet nad hranicí 20 procent hlasů a je hned po opozičních křesťanských demokratech stabilně druhou nejsilnější stranou v zemi. Své už předtím silné zastoupení dokázala posílit hlavně ve východním Německu.
A právě tam se budou v roce 2024 konat hned ve třech regionech volby. Jak v nich Alternativa dopadne a jak se s jejím případným úspěchem vyrovnají ostatní strany, předurčí další politický vývoj v Německu na několik let dopředu.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
